ŽAROŠICE/BRNO Do včerejška byla ukryta v obyčejné krabici. Ode dneška ten kousek hlíny budou v Žarošicích opatrovat jako oko v hlavě - díky kustodovi tamního muzea Romanu Muroňovi se rozrostl počet tuzemských venuší. A pomohla k tomu náhoda.
Ředitel brněnského památkového ústavu Petr Kroupa byl v žarošickém obecním muzeu s kolegy, kteří se věnují starým technologiím. „Pan Muroň mi ukazoval nálezy z okolí. U jednoho řekl, že mu připomíná část labutě, jen jsou divné ty dva útvary v jedné z jeho částí. Pak jsem ho pootočil a nestačil jsem žasnout - byla to zachovalá venuše,“ líčí Kroupa okolnosti.
Soška je výrazně mladší než nejslavnější z tuzemských venuší, kterou objevil tým Karla Absolona v Dolních Věstonicích. Podle odborníků je stará zhruba šest a půl tisíce let. „Patří ke kultuře s moravskou malovanou keramikou,“ popisuje archeolog Lubomír Kundera, který jel nález hned včera obhlédnout. „Kultura měla poměrně dlouhé trvání, takže samozřejmě venuší z ní je více. Tato ale patří ještě do neolitické fáze a navíc je relativně dobře zachovaná,“ podotýká.
S tím, že nález vyvolává v archeologických kruzích pozornost, souhlasí i vedoucí brněnského Pavilonu Anthropos Petr Kostrhun. „I podle mého názoru jde opravdu o venuši moravské malované keramiky. Podobných venuší z Moravy může být údajně až kolem patnácti set, ale především fragmentů. Tato by se i přesto, že jí chybí půl zadní části i hlavička, určitě řadila mezi ty lepší a lépe dochované,“ míní Kostrhun.
V okolí Žarošic je několik známých archeologických nalezišť. „Domluvíme se, že by se na nálezy podívali studenti archeologie,“ dodává Kundera. To, že Muroň našel venuši už před časem, ale až nyní se prokázala její hodnota, není podle odborníků neobvyklé. Neuvědomil si, že tvar lze vykládat různě.
Teď už nadšenec studuje knihu věnovanou danému období. „Je to takzvaný střelický typ,“ ukazuje srovnání s dalšími nálezy. Jen několik centimetrů velkou postavičku chce představit v muzeu, které je pýchou tamní obce. „Budeme mít skvost,“ těší se Muroň.
Význam nálezu potvrzuje také Jaromír Šmerda z Masarykova muzea v Hodoníně. „Žádná podobná z okolí mne nenapadá,“ podotkl. Na Žarošicku přitom nálezy už od 30. let sbíral nadšenec Václav Broukal, takže je jich značné množství.
Ředitel Kroupa připomíná, že žarošická venuše je důkazem, jak málo můžeme být vzdáleni od významných nálezů. „Možná je mají i jinde, jen si jich nevšimli. Pozornost prostě stojí za to,“ připomíná. Nyní se nálezu se zbytky původního malování budou věnovat odborníci, ale venuše by podle něho měla zůstat v Žarošicích, a potvrdit tak snahu všech, kteří podporují tamní muzeum.
A mimochodem, žarošická venuše už má jméno: Alenka. Podle památkářky Aleny Dunajové, která v době nálezu kolegům přednášela o práci s přírodními materiály.
VENUŠE Stejný název, ale rozpětí tisíců let
Nejslavnější se jmenují podle místa nálezu - Věstonická, Willendorfská či třeba Moravanská. A jsou z pálené hlíny, vápence či třeba z mamutích klů. Venuše, sošky převážně nahých žen, byly často projevem kultů zabezpečujících plodnost. Proto také jejich tvůrci tak zdůrazňovali některé pohlavní znaky, například ňadra, hýždě, ale také boky. Vznikaly přitom v době starší doby kamenné (paleolitu), ale i výrazně později - například Žarošická venuše pochází z mladší doby kamenné, může tedy být asi čtyřikrát mladší než její věstonická vzdálená příbuzná.
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
