Nevidíte ho na plátně ani v televizi, ani se o něm zpravidla nepíše v tisku, a přece je trvale v povědomí národa. To je ten, co kdysi operoval prezidenta Havla, vyhrkne kdekdo při vyslovení jeho jména.
Profesor Pavel Pafko je vyhlášeným chirurgem, ale také velkým příznivcem cyklistiky. Ač Pražák, do práce jezdí na kole. Z Podolí přes Barrandovský most, Prokopské údolí a Butovice do motolské nemocnice, kde mu tachometr ukáže třináct kilometrů, dojede za čtyřicet minut. Kopec nekopec.
„Kolo bych doporučil zejména lidem ve vyšším věku. Při cyklistice se tolik neopotřebovávají klouby, jako třeba při běhání, ideálně zatížíte srdce a plíce, navíc kolo motivuje i psychicky. Chcete někam dojet a třeba si tam dát občerstvení,“ říká osmašedesátiletý odborník.
Na kole jezdí pořád, i v zimě. „Jen když mám nějakou povinnost, při níž potřebuju sako, volím jiný způsob dopravy.
Ale pokud mě žádná schůze nečeká, volím bicykl,“ má jasno. „Ale nikdy nezapomínám na přilbu,“ upozorňuje.
Skeptikům, kteří poukazují na škodlivost cyklistiky v prostoru plném exhalací, předkládá svůj názor. „Trasu, kterou ujedu na kole bez zadýchání za dvacet minut, ujde pěšák za trojnásobek; dýchá tudíž třikrát déle. A kdo zvolí tramvaj, kam ale musí dojít, tak zvlášť v zimě riskuje, protože na sebe nechá chrchlat spolucestující,“ argumentuje.
Předloni byl s dalšími nadšenci při tom, když Josef Zimovčák absolvoval na vysokém kole jako předjezdec španělskou Vueltu, jeden ze tří slavných světových etapových závodů.
„Ale to nic nebylo, byl jsem tam jen deset dní a ujel na silničním kole pouze 1200 kilometrů. Pak jsem musel do Prahy, čekaly mě povinnosti,“ líčí vitální chlapík.
„Pan profesor je borec. I do těch největších kopců jezdil těžší převody než jiní,“ vzpomíná Zimovčák. Fanouškem Zdeňka Štybara Již přes dva roky je Pafko velkým příznivcem cyklokrosaře Zdeňka Štybara. „Poznali jsme se náhodou. V neděli bude tenhle skromný chlapec na mistrovství světa obhajovat stříbro, budu mu držet palce. Dostat se do absolutní špičky je strašně těžké, obdivuji jej,“ říká a na námitku, že sám je v té špičce už dávno, rezolutně zakroutí hlavou. „Víte, nejdůležitější jsou pokora a skromnost. I na kole. Právě tohle pan Štybar zvládá bezvadně.“
