Jízdní řády budou kvůli projíždění zastávek k ničemu a autobusy budou odjíždět dřív
Jednou z častých připomínek k záměru dopravního podniku byla obava, že pokud nebude na několika zastávkách v řadě nikdo chtít vystoupit ani nastoupit, autobus dorazí k následujícím stanicím příliš brzy a odjede předčasně.
Podle dopravců ale hromadné přesunutí všech stanic do módu „na znamení“ pomůže řidičům být flexibilnějšími, mohou prý totiž buď na prázdné zastávce počkat do reálného času odjezdu, nebo využít možnosti nezastavovat a dojet tak k další stanici bez zpoždění. Odpovědnost ale zůstává podle PID stále na řidičích samotných.
Déšť, mlha i tma způsobí, že mě řidič neuvidí a projede
Každý řidič by se měl podle nového schématu pražského dopravce spoléhat na svou pozornost a zastavovat podle toho, zda se na zastávce někdo nachází. Tak to ostatně funguje u zastávek na znamení už dnes.
Podle reakcí veřejnosti si ale mnozí Pražané nejsou jistí, zda při horší viditelnosti, kterou může zapříčinit třeba déšť, mlha nebo v pozdějších hodinách tma, řidič čekajícího pasažéra včas zaznamená.
„Většina zastávek se nachází na osvětlených veřejných komunikacích a i v noci či za jinak zhoršené viditelnosti je tak do prostoru zastávky vidět,“ vysvětluje dopravní podnik a dodává, že pokud si řidiči nejsou jistí, že zastávka je skutečně prázdná, mají pro jistotu zpomalit.
Vizualizace vítězného návrhu designové soutěže na novou podobu přístřešků pro pražské MHD.
Přístřešky jsou neprůhledné, řidič mě neuvidí
Proti argumentu neprůhledných zastřešených zastávek vyrukovala Pražská integrovaná doprava (PID) s tím, že naprostá většina z nich už má boky na straně přijíždějícího autobusu prosklené a řidič tedy lidi na stanici uvidí. Neprůhledné jsou prý jen ty nejstarší pražské zastávky.
Jenže to není pro všechny uspokojující vysvětlení. „Průhlednost krytých zastávek je jedna věc a že je chcete rozšířit všude super, ale jak mi říká kamarád, pokud prší, po průhledném výhledu stékají pramínky vody a vidět je velké kulové (myslím, že z obou stran), nemluvě o tom, že některé přístřešky jsou ‚půl kilometru‘ od reálného místa zastavení autobusu a ještě jsem neviděla řidiče, který by se rozhlížel, jestli tam někdo sedí,“ napsala například v rozsáhlém příspěvku na Facebooku dopravního podniku uživatelka Siala Špirochová.
Pokud nikdo nenastupuje ani nevystupuje, nemohu autobus doběhnout
Každý, kdo někdy využil veřejné dopravy, asi zná scénu dobíhajícího cestujícího, který se na poslední chvíli snaží chytit vytoužený spoj. Pokud ale řidiči na zastávce neuvidí nikoho sedět nebo stát, mohou bez zastavení projet. Právě těch pár okamžiků po zastavení by ale umožnilo někomu autobus dohnat a nastoupit.
Podle PID je ale právě dobíhání nebezpečnou záležitostí, jež je častou příčinou nehod. „Základní poučkou BESIP bývá, že autobus se nedobíhá, na autobus se čeká,“ poučuje dopravní podnik a a cestující nabádá, aby byli na místě v čas.
Jak ale třeba uvedl v komentáři na Facebooku nevidomý uživatel Tomáš Hromádka, pro lidi s postiženým zraku mohou být změny problematické. „Zastávku na znamení máme u práce a tancovat okolo všech čtyř tyčí je taky super. A bojím se, že když budu autobus dobíhat, tak si mě nevšimne a ujede,“ napsal Hromádka.
Není to zbytečný stres pro nevidomé a slabozraké?
Podle dopravního podniku se pro nevidomé či slabozraké zas tolik nezmění. Ti u sebe totiž prý mají vysílače VPN, které jim umožňují si vyvolat třeba hlášení o směru a číslu linky nebo vyslat signál o svém nástupu.
Jenže to se u některých zrakově postižených nesetkalo s pochopením. „Jsem těžce slabozraká a myslím, že mi z těch vašich návrhů asi definitivně hrábne,“ napsala pražským dopravákům uživatelka Facebooku pod jménem Siala Špirochová. Podle té je totiž častý omyl, že všichni slabozrací nebo nevidomí vlastní VPN vysílač.
Stěžuje si také na plánované zavedení tří tlačítek pro různé druhy zastavení i umístění těch současných. „Tři druhy tlačítek, to už je úplná smrt, už teď je to čiré zlo a už dvakrát na mě řidič ječel, jestli jsem jako úplně pitomá, že jsem si dovolila zmáčknout špatné tlačítko,“ popsala svou zkušenost uživatelka sociální sítě.
Dodala také, že to lidi prakticky odradí od sezení u oken. „Už teď z vašich zastávek na znamení kvetu, nahmatat tlačítko - už to je dobrý adrenalin. I když bude u každé řady sedaček, tak ti, co sedí u okna stejně mít šanci nebudou, což akorát způsobí, že si tam nikdo nebude sedat, protože by nedosáhl na tlačítko,“ líčí žena.
Autobus je plný a já se k tlačítku nedostanu
Jedním z častých upozornění od Pražanů byl i fakt, že v přeplněném autobuse může být problém dostat se k tlačítku signalizujícímu vystoupení. S tím se dopravní podnik vypořádal tvrzením, že je v takové situaci beztak pravděpodobné, že na zastávkách bude vystupovat více lidí. Požádat prý můžete o zmáčknutí tlačítka někoho druhého.
Obecně však dopravní podnik radí být na výstup připraven a snažit se tak podobným scénářům předcházet. O to se prý snaží také sami dopravní experti, když chtějí dbát na to, aby bylo tlačítek pro zastavení ve vozech více a byly dostupnější každé řadě sedadel.
Nejde to jen v noci? Přes den to otravuje
Řada Pražanů by signalizaci směrem k řidiči raději ponechala jen pro noční spoje, ty denní to prý jen zbytečně komplikuje. „To jsme také zvažovali, ale cílem bylo vše sjednotit a ubrat poznámek v jízdním řádu, hlášení v zastávkách a textů na označnících na úkor velikosti čísla linek,“ píše ve vypořádání k této připomínce dopravní podnik.
Problémem by podle epxertů pražského dopravce bylo určování té správné hodiny pro začátek zastávek na znamení, čehož by si sami cestující údajně ani nemuseli všimnout.
Tlačítko je špinavé a upatlané, nechci na něj stále sahat
Nutnost dát tlačítkem řidiči vědět, že máte v úmyslu vystoupit, není podle ohlasů všem pasažérům po chuti. Těm vadí, že na často používaném knoflíku se mají nacházet nečistoty, bakterie či mikroby. Nepomohly by tak třeba v časech chřipkové epidemie.
Na tuto vítku reaguje dopravní podnik tvrzením, že čistotě svých dopravních prostředků věnují „speciální pozornost“. Bakterie a mikroby se pak prý vyskytují ve stejné míře i jinde. „Prostory veřejné dopravy jsou podle vědeckých studií plně srovnatelné například s madly nebo bezpečnostními pásy ve vozidlech taxi,“ obhajuje se dopravní podnik.
A co konečná? Doveze mě řidič až do depa?
K situaci, kdyby se cestující náhle ocitl až na odstavišti autobusů, může podle dopravního podniku dojít. Charakter zastávek na znamení totiž budou mít i stanice s garantovaným přestupem a konečné stanice.
Podle dopravního podniku ale cestující skončí pravděpodobně nejdále na odstavišti autobusů, kde řidič autobus zkontroluje. Předpokládá se navíc, že řidič by v prázdném autobuse při projíždění konečné stanice případného „zatoulaného“ pasažéra viděl.
