Hned se objevují další oddíly. Největší úspěch zaznamenávají především na východní frontě, kde odrážejí útoky rakousko-uherského vojska.
Po bitvě u Zborova v roce 1917, kdy československé legie ukázaly svou sílu, má Tomáš Garrigue Masaryk velký trumf při vyjednávání o vzniku nové republiky.
Vystřídal je Žižka I když československý stát ještě neexistuje, světové mocnosti musí počítat s jeho armádou. Ovšem paradoxně i kvůli bojům v tehdejším Rusku je později na legie zapomenuto. Po bolševické revoluci totiž chtěla ruská vláda československé legionáře odzbrojit, ti se však v roce 1918 vzbouřili a obsadili transsibiřskou magistrálu. Navíc díky nim padla na Sibiři bolševická moc. Po roce 1948 proto bylo nemyslitelné připomínat v komunistickém Československu odkaz legionářů.
Například armádní generál Ludvík Krejčí je v roce 1950 degradován na vojína a poté, co mu armáda odebírá i penzi, pracuje jako pomocný dělník ve znárodněné továrně na knoflíky.
Hlavním motivem národního hrdinství se v té době stává husitství. Točí se velkofilmy o Janu Žižkovi, jeho jméno se dostává i do názvů kasáren či vojenských oddílů po celém státě.
O československých legiích se začíná opět mluvit až po roce 1989, v té chvíli už ale mnoho legionářů z první světové války nežije. Poslední umírá v roce 2003.
K jejich odkazu se nyní hlásí Česká obec legionářská, která mimo jiné sdružuje 1500 jejich pozůstalých.
