Ona ta spravedlnost snad i ve fotbale občas existuje. Někdejší světoví šampioni z Francie se na mistrovství topí v beznaději, když ve dvou zápasech nedokázali vstřelit jediný gól. Jejich zoufalství škodolibě nejvíc vítají především Irové. Právě jim Francouzi loni účast v JAR víceméně ukradli. Speciálně pak Thierry Henry a jeho „boží ruka“, která v barážovém střetnutí předcházela klíčovému gólu.
Podobnou boží rukou na sebe před 24 lety přivolal zlobu i bájný Diego Maradona. Díky ní Argentina postoupila na mistrovství světa do semifinále a poté získala titul. Zmíněné počiny však těmto skvělým fotbalistům příliš štěstí nepřinesly. Maradona později doklopýtal až do drogových kleští, Henry se zase v barcelonském klubu i v reprezentaci převtělil v náhradníka. Na mistrovství zatím odehrál chudičkých 18 minut, které mu navíc diváci znepříjemňovali bučením na jeho osobu.
Boží ruku vystřídal boží trest. Tak to někdy i ve fotbale chodí.
Čtěte „Francouzské...“ na str. 18
