* LN Hrajete v Praze na festivalu alternativní a experimentální hudby, jenž má jedno ze svých hesel „Experiment je mainstream budoucnosti“. Souhlasíte s tímto výrokem?
Hm... Na to se nedá jednoznačně odpovědět, je to velmi relativní. Zřejmě by bylo třeba nejprve přesně definovat, co to znamená mainstream. Je to stav, kdy je umělec populární a úspěšný?
* LN Snad, částečně. Váš koncert v Praze je vyprodaný...
Opravdu? No vidíte, a když srovnáte moje vystoupení s někým, kdo je „mainstream“, asi budu působit hodně obskurně. S těmi srovnáními je to velmi delikátní. Já bych definoval alternativu, underground, mainstream a podobné termíny pomocí motivace umělců. Kdybych chtěl udělat nějakou opravdu „mainstreamovou“ píseň, měl bych tam líbivé vokály, rockové kytary, melodii, jasnou strukturu a další podobně populární prvky, myslím, že by si to nikdo nekoupil. Na druhou stranu se dá složit velmi „alternativní“ skladba, opravdu hodně podivná až bizarní, nějaká temná elektronická věc. A stane se opravdovým hitem, hrají ji rádia, je populární. Asi se to nedá příliš zobecňovat. Svou hudbu považuji spíš za experimentální než mainstreamovou -z její podstaty. To ovšem nijak nevylučuje úspěch.
* LN Vaše hudba doprovází také úspěšnou počítačovou hru Tom Clancy’s Splinter Cell: Chaos Theory. Vy sám hrajete hry?
Víte, když jsem byl mladší, nebyl jsem ten typ na zábavu venku. Radši jsem seděl doma a něco kutil s počítačem, což samozřejmě zahrnovalo i počítačové hry. Když na to vzpomínám, vlastně jsem hrál docela hodně. I dneska si rád zahraju, zejména na turné. Sednu si dozadu do autobusu a hraju. Mimo šňůru moc ne, to spíš pracuju. Rychle jsem zjistil, že za hraní počítačových her mi nikdo nezaplatí. Bohužel!
* LN A Splinter Cell jste hrál?
Ano, jistě. Především mě zajímalo, jak tam moje hudba bude znít, jestli se k tomu hodí. Znám i ty dva předchozí díly a všechny mě dost bavily, je to dobrá hra a dobře udělaná po technické stránce.
* LN Máte ještě jinou zajímavou zkušenost se soundtrackem - spolupracoval jste s tvůrci maďarského snímku Taxidermia. Je to hodně zvláštní film, spousta lidí jej skousla jen těžko. Jak se vám tvořila hudba k němu?
Už v průběhu natáčení jsem byl v úzkém kontaktu s tvůrci a režisérem Györgym Pálfim. Opakovaně jsem sledoval ty scény... Občas to bylo dost náročné. Víte, třeba v jedné scéně tam zabijou prase, pak ho porcují, a já jsem se na to musel podívat snad stokrát. To už bylo, pravda, trochu moc. Nicméně si myslím, že ten film je velmi zajímavý nejen po dějové stránce, ale i zpracováním. A jsem strašně rád, že tuto zkušenost mám.
* LN Jsou vaše vystoupení stále tak vizuálně úsporná?
Je pravda, že není „moc k vidění“, soustředím se především na hudbu a zvuk. To je nejdůležitější.
Amon Tobin Mistr zvukových koláží je autorem alb, která v druhé půli 90. let sklízela ovace u všech vyznavačů netradičních žánrových směsí a inteligentní taneční hudby. Jeho hudba je kaleidoskopem jazzových samplů, abstraktních hiphopových beatů a melodických střepů. Vloni na značce Ninja Tune vydal album The Foley Room. Pro tuto barvitou novinku vlastnoručně nahrál zvuky ze svého okolí - řev tygra v zoo, hukot motorů, rachot kuchyňského nádobí, klapot odkapávající vody, bzučení vosy - a nenápadně je umístil do propracovaných a dynamických skladeb.
