Zemřel Jiří Dienstbier. První popřevratový ministr zahraničí někdejšího Československa. Ano, Jiří Dienstbier byl vskutku prvním naším ministrem zahraničí po převratu v roce 1989. Jenže nejen to. Jiří byl především, a možná daleko více, než si sám přiznával, spoluiniciátorem onoho převratu, který vytvořil základní podmínky pro obnovu našich svobod. Jeho účast na politickém obsahu Charty 77, na cílevědomém úsilí disentu pojmenovávat věcně a srozumitelně cíl společného úsilí, jímž mu byla obnova svobodného rozhodování, to je pro mne víc než ono symbolické stříhání drátů železné opony.
Jiří Dienstbier neváhal trvat na svém ani tehdy, když hrozilo, že jeho úsilí o svobodu všech bude zaplaceno ztrátou svobody jeho. Ve vězení strávil tři roky. Nezlomilo ho to. Neoslabilo to jeho pracovitost a odvahu. Pokračoval v Chartě dál stejně aktivně jako před svým uvězněním. Směřoval k vyjasnění cílů v naší budoucí zahraniční politice. V oné době, kdy psal svůj scénář cesty k politické svobodě, kdy psal svůj esej Snění o Evropě (1986), připadal mnohým svým čtenářům samizdatu jako vynikající autor sci-filiteratury. Nicméně po pouhých třech letech od samizdatového vydání tehdejšího snění, byl Jiří Dienstbier dobře připraven proměňovat „Sen“ v překvapivou skutečnost. Vracet nás, tehdejší Československo, zpět do Evropy, zpět mezi demokratické země, jejichž důvěra k našemu tehdejšímu úsilí musela být nejprve vytvořena, vyžadovalo především vnitřní jistotu osobnostní. Tu Jiří měl. Byl vynikajícím znalcem mezinárodních vztahů a jistota, že dosáhne cíle, k němuž svou prací ministra zahraničí směřuje, překonávala rozpaky jeho západních partnerů s elegantní lehkostí, s níž dokázal vystupovat.
Jiří Dienstbier nebyl jen jedním z československých ministrů zahraničí. Byl v zahraniční politice obnovitelem naší politické svébytnosti, svobodného rozhodování o osudu státu a společnosti v onom složitém propletenci mezinárodních vztahů krátce po pádu železné opony. To, co do naší zahraničněpolitické orientace vnesl, je dnes trvalým garantem naší politické svobody, naší obnovené státní suverenity a naší bezpečnosti.
Jiří Dienstbier nepatří žádné politické straně, žádné stranické ideologii, i když se jeho práce a odkazu pokoušejí někteří straničtí funkcionáři zmocnit. Jiří Dienstbier patří nám všem jako člověk, který se zasloužil o naši svobodu. Připomínejme si jeho jméno a jeho práci vždy, když nás někdo, ať je to kdokoliv, bude mít k tomu, abychom zpochybňovali skutečnost, že snad můžeme patřit jinam než mezi demokratické státy a společnosti euroatlantického prostoru.
