Fotografii, na kterou se díváte, mám rád. Jiří Šebánek je na ní takový, jak jsem ho znal, když jsme spolu v šedesátých letech minulého století psávali v rozhlasové redakci pořad Nealkoholická vinárna U Pavouka. Má dobrou náladu a chuť na humor.
Ne vždycky tak vypadal. Často nosil masku zlého muže, což mělo své výhody. Když jsem přišel pozdě do práce já, řekl mi náš nadřízený Slavomil Vondrášek: „Příteli, existuje tady pracovní doba, jestli se ti to nedoneslo.“ Když přišel pozdě Šebas, šéf mlčel. Nebylo radno tohoto podřízeného popudit.
Jiří měl zvláštní smysl pro humor. Čím byl černější, tím víc mu chutnal. Užíval si toho, že i národnímu neštěstí, nemocem a smrti je možno, ba záhodno se smát, protože kvůli marnému vzdoru byl černý humor vynalezen. V den, kdy si český národ připomínal roční výročí srpnové okupace tím, že jsme šli všichni do zaměstnání pěšky, dorazil Šebánek do kanceláře, zul si boty a promnul si unavená chodidla se slovy: „Ten českej odboj!“
Jiří Šebánek přišel v roce l966 na nápad, který změnil můj - a nejen můj - život: založit Divadlo Járy Cimrmana. Věřil tomu, že skupinka rozhlasových redaktorů a jejich kamarádů bez hereckých škol a zkušeností naplní sál a nebude trapná, nebudeli trapné, co z jeviště pronášejí. Ukázalo se to jako správný odhad. Pro nové divadlo napsal několik základních cimrmanologických přednášek a hru Domácí zabijačka. Zahrál si nejen v této komedii, ale také ve hře Akt a Vyšetřování ztráty třídní knihy. Po dvou sezonách z divadla odešel. Na častou otázku proč odpovídám: pro osobní a umělecké neshody. Když neměl někoho rád, pak nebylo síly, která by ho obměkčila. V divadelním kolektivu různých osobností, který se bez tolerance a kompromisů neobejde, nebylo Jiřího povaze dobře.
Když jsme v roce 1969 odešli z Československého rozhlasu, našel azyl v archivu nakladatelství Mladá fronta a po několika letech založil vlastní soubor Salon Cimrman. Na této putovní scéně prokládal své pseudovědecké texty nevídanými kabaretními výstupy.
Jako cimrmanolog vydal půvabnou knihu komentovaných dobových fotografií Já, Jára Cimrman, knížku Byli jsme a buben a Za Járou Cimrmanem až do hrobu a napsal scénář ke krátkému filmu Stopa vede do Liptákova. Je také spoluautorem kresleného televizního seriálu Králíci z klobouku a populárního „psího“ pořadu Chcete mě? Jako spoluscenárista je podepsán pod filmovými komediemi Volná noha a Stůj, nebo se netrefím.
Jiří Šebánek, tvůrce ojedinělého humoru, zemřel po dlouhé nemoci v roce 2008. Letos 8. února by mu bylo 80 let.
Jiří měl zvláštní smysl pro humor. Čím byl černější, tím víc mu chutnal. Užíval si, že i národnímu neštěstí je možno se smát.
