Soudní znalec přirovnal Tranův útok ke způsobu, jakým své oběti zabíjeli spartakiádní vrah Jiří Straka nebo kanibal Ladislav Hojer. Incident se stal 13. prosince v Holušické ulici.
Přepadená třiadvacetiletá dívka se vracela nočním autobusem z pátečního večírku v centru metropole a cestou začala mít pocit, že ji někdo sleduje. Přesto se rozhodla překonat sama vzdálenost od zastávky k domu. Když se chystala otevřít vchodové dveře, opilý pronásledovatel ji dostihl, povalil na zem a opakovaně udeřil. Poté, co začala křičet, ji několik minut škrtil.
Dívka se ubránila
Dívka na chvíli ztratila vědomí, poté se probrala a doběhla k domovním zvonkům, kde se snažila vzburcovat sousedy. Útočník pak z místa utekl a dívka se schovávala mezi zaparkovanými auty, dokud nepřijela policie. Z útoku vyvázla se zlomeným nosem, monokly a modřinami. Podle soudu přežila jen díky své vynikající fyzické kondici, která jí umožnila aktivní obranu. Napadení ji podle jejích vlastních slov psychicky nepoznamenalo, v noci však už jezdí domů jen taxíkem, nikdy hromadnou dopravou.
Útočníka zachytily kamery, policie proto na základě těchto záznamů od počátku pátrala po Asiatovi. Soudní znalci uvedli, že muž pravděpodobně trpí sexuálním sadismem. „Jeho chování bylo jednoznačně predátorského charakteru zaměřené na překonání odporu oběti, eventuálně její znehybnění,“ upozornil sexuolog Petr Weiss. „Toto chování nacházíme u nejnebezpečnějších sexuálních sadistů, například u sexuálních vrahů Straky, Hojera a podobně,“ dodal. Pro takzvané „znehybňovače“ je zdrojem sexuálního vzrušení manipulace s nehybným tělem oběti, nikoliv samotný pohlavní styk.
Snížené ovládání
Nedostudovaný středoškolák Tran, kterému bude zanedlouho 26 let, byl před svým zadržením nezaměstnaný a v Česku si přivydělával příležitostnými brigádami. V době napadení si odpykával podmíněný trest za majetkové delikty. K případu odmítl vypovídat, soudkyni pouze požádal, aby ho propustila z vazby.
Podle dalšího znalce, psychiatra Vlastimila Tichého, se u Trana vedle sexuální agresivity projevuje také hazardní hráčství i škodlivé užívání alkoholu a pervitinu. Právě alkohol zvýšil v době útoku mladíkovo sebevědomí a společně se sexuální deviací způsobil, že jeho ovládací schopnosti se snížily až o 90 procent.
Soudkyni Moniku Křikavovou zajímalo, zda má smysl ukládat ústavní léčbu člověku, který neovládá češtinu. Tran měl totiž u soudního jednání tlumočnici. Weiss uvedl, že cizinci se kvůli jazykové bariéře nemohou účastnit psychoterapie a zbude jim jen hormonální léčba, přičemž mohou požádat o kastraci. Soud následně rozhodl, že účinnější bude Trana vyhostit, aby se léčbě podrobil v rodné zemi.
