V rozsudku se NS vymezuje proti postupu soudů, které mnohdy jen vynásobí počet stažení nelegální kopie cenou originálního CD nebo DVD.
„Stanovená výše škody částkou 11 041 514 Kč neodpovídá skutkovým zjištěním, naopak je s nimi v rozporu. (...) Z trestněprávního hlediska nemůže být vymezení výše škody v podobě ztráty na zisku ryze hypotetické. Nelze-li konkrétní ušlý zisk zjistit pro nedostatek skutkových podkladů, (...) nelze škodu stanovit náhradními způsoby, byť jinak akceptovatelnými při rozhodování o odškodnění,“ píše se mimo jiné ve zdůvodnění Nejvyšší soud.
I právní experti, oslovení serverem Lidovky.cz se shodují v tom, že takový způsob určování pokuty je zavádějící. Na vině je prý nedostatečná legislativa.
ČTĚTE TAKÉ: |
Soudy si zjednodušují práci
„Soudy si to zjednodušovaly - protiprávně - tak, že vycházely z propočtů poškozených, kteří počítali s cenou nosičů,“ tvrdí soudní znalec a profesor práva Vladimír Smejkal. On sám prý cenu DVD/Blu-ray nosičů ke stanovování pokut ve svých posudcích odmítá. „Použil jsem cenu, za kterou se dá stáhnout nebo promítnout audiovizuální dílo z půjčovny. To je průměrně okolo 48 Kč, tedy daleko méně, než je cena nosiče,“ dodává.
Alena Kodrasová, právnička ze společnosti Patent Centrum, tvrdí, že v Česku v tomto ohledu neexistuje dostatečná právní metodika. „Výše škody by měla být odůvodněna na základě ověřitelných čísel. Je ale těžké stanovit kolik ze stahujících by si ten film reálně koupilo,“ řekla serveru Lidovky.cz. Odůvodnění prý proto bývá obecné a nestojí na pevných základech. Nedá se prý počítat s tím, že každý, kdo si film stáhne, by si ho i koupil. „Když takové rozhodnutí někdo bude chtít napadnout, argumentů bude mít přehršel,“ tvrdí. Řešením by byla změna legislativy. Už teď je prý složité najít znalce na autorské právo. „Každý od toho dává ruce pryč,“ dodává Kodrasová.
K TÉMATU: |
S tím souhlasí i právník Eugen Záliš, který v roce 2008 obhajoval Josefa Šubra, obviněného z ilegálního pořízení záznamu a sdílení filmu Simpsonovi. Na otázku, zda je současná metodika určování výše škody správná, odpověděl: „Metodika to správná asi úplně není. Těžko se to takhle dá odvozovat.“ I v případě Josefa Šubra přitom poškozené společnosti požadovaly mnohem větší odškodné. Podle Záliše ale nakonec došlo k dohodě a částka byla stanovena na 150 000. „Byla to minimální požadovaná suma společnosti i s ohledem na to, co klient může reálně splácet.“
Komplikovaný případ
Případ Reného Rozmahela je ale komplikovanější. „Vzhledem k tomu, že původní soudce již není soudcem Městského soudu v Brně, byla věc přidělena jinému soudci trestního úseku,“ sdělila serveru Lidovky.cz Gabriela Stočková, mluvčí Městského soudu v Brně, který má z nařízení NS případ opětovně projednat.
„V původním rozsudku byla výše škody zjištěna z vyjádření samotných poškozených, z jejich katalogů, ze kterých bylo zjišťováno, za kolik se audiovizuální díla prodávají v běžné obchodní síti,“ tvrdí Stočková. Roli prý hrál i počet stažení jednotlivých souborů.
K případu se vyjádřil i Ochranný svaz autorský. „V případě, že se na OSA obrátí Policie České republiky s žádostí o vyčíslení škody pro námi zastoupené nositele autorských práv, vypočítává OSA škodu (resp. bezdůvodné obohacení) ve výši odpovídající dvojnásobku odměny za získání standardní licenční smlouvy odpovídající danému užití, a to v souladu s § 40 odst. 4 autorského zákona,“ uvedl pro Lidovky.cz Roman Strejček, předseda představenstva OSA.
Ministerstvo kultury se k případu a celé problematice odmítlo vyjádřit s tím, že případ Reného Rozmahela je příliš čerstvý. „Případem se zatím zabývá odbor autorského práva,“ uvedla mluvčí ministerstva Kristýna Bernášková.
