LN: Velkým tématem současnosti je ochrana dlužníka před věřitelem. Jak se k tomuto stavíte?
Je to problém. Nyní se navrhuje, aby byla další část majetku dlužníka nedotknutelná. To může mít pro celý úvěrový byznys velké důsledky. Pokud odpadne možnost uspokojit se z určitých příjmů, úvěrové riziko stoupne. Úvěry se pak budou nabízet za vyšší ceny a za jiných podmínek. Nevím, jestli to je správné.
Dlužník se skutečně dostává do role naprosto chráněné osoby a zapomíná se na to, že by vlastně měl vracet nějaké peníze. Celá administrace se přitom přenese na bankovní sektor, protože spravuje účty a bude muset rozlišovat, které jsou způsobilé k úhradě a které nejsou.
Ochrana slabšího byla vždy populární a dlužník vypadá jako slabší strana. Byť byl na začátku jeho zájem, který se uspokojil, a nastupuje záměr věřitele na úhradu dluhu.
LN: Co by se s tím tedy mělo udělat?
Měl by zvítězit zdravý rozum, vztah mezi dlužníkem a věřitelem má být vyvážený a chráněn by měl být i věřitel, aby se domohl peněz, pokud je poskytl za spravedlivých podmínek.
Existují totiž i excesy, například Slovensko teď trápí určité skupiny lidí, které poskytují úvěry s cílem domoci se rovnou zástavy, například určité nemovitosti, protože na ní zkrátka vydělají víc.
Když ale nebudou finanční instituce schopny domoci se pohledávek, pocítí to zákazníci. V podstatě je to totiž tak, že za toho, kdo neplatí, platí ten, kdo platí. Kdo splácí úvěr, splácí i úvěr toho, kdo ho nesplácí. Čím více lidí nebude splácet, tím to bude dražší pro ty, co splácet budou. Pak se bude půjčovat méně peněz, což bude mít dopady na celou ekonomiku.
