Do začátku zápisu ve školce zbývá čtvrt hodiny, od budovy se vine dlouhý had nervózních rodičů. Stojím na jeho konci a mám pocit naprosté marnosti. Všichni si přejí jediné: dostat dítě do školky. Přesto takové štěstí bude mít méně než polovina z nás. Do milovické MŠ Sluníčko se letos hlásí 250 dětí, šanci na přijetí má ale jen stovka. Doufám, že moje dcera bude mezi přijatými. Jinak budu muset začít šetřit na soukromou školku, která ukousne nemalou část z rodinného rozpočtu. Ve stejné situaci, jako jsem já, jsou tisíce rodičů po celém Česku. Jen loni školky musely odmítnout téměř čtyřicet tisíc přihlášek. Úplatky i citové vydírání „Teď je ještě relativně klid, ale jakmile rozešleme rozhodnutí o přijetí, či nepřijetí dětí, tak to teprve začne. Budou mi volat rodiče a nabízet ledacos, jen abych jejich dítě přijala,“ popisuje situaci Soňa Růžičková, ředitelka MŠ Sluníčko. Nezřídka jí rodiče nabízí různé „protislužby“, třeba v podobě „sponzorských darů“, ať již finančních nebo materiálních. „Loni mi dokonce volal večer domů jeden zoufalý pán a do telefonu plakal, že když nepřijmu jejich dítě, tak manželka přijde o práci. A oni nebudou moct splácet hypotéku a budou muset prodat byt,“ vypraví i o možném citovém vydírání od rodičů Růžičková. Ani to, ani úplatky na ni ovšem neplatí.
Přitom Sluníčko je největší mateřskou školkou pod jednou střechou v celé České republice. Chodí sem 308 dětí. Všech jedenáct tříd má povolenou výjimku o maximálním počtu dětí. „Větší školka v ČR neexistuje, přesto musíme každý rok mnoho rodičů odmítnout,“ dodává. Situace ve středočeských Milovicích by se měla zlepšit od letošního září. Město plánuje otevřít novou, v pořadí už čtvrtou školku a otevře se také malá soukromá školka. I přesto se ale pravděpodobně umístit všechny děti nepodaří.
Není školka = není práce Nejhorší situace se školkami je právě v Praze a okolí, o mnoho lépe na tom nejsou ani další velká města. Problémy jsou také v obcích, které se před lety školek zbavily s tím, že už nebudou potřeba.
Nepřijetí dítěte do školky znamená pro mnohé rodiny vážné problémy. Zaměstnavatelé jsou povinni držet místo matkám pouze tři roky. Pokud žena zůstane na rodičovské dovolené déle, o místo obvykle přijde. „Když se dítě nepodaří umístit do školky, žena musí řešit, jakým způsobem se vrátit do zaměstnání. Pokud se jí to nepodaří vyřešit, je bez práce. Mnoho žen tak musí změnit zaměstnání a odchází na nejisté a hůře placené místo, nebo se potýkají s nezaměstnaností,“ popisuje Lucie Jarková, socioložka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, která se problematice věnuje.
S „dítětem na krku“ se jakákoliv práce hledá mnohem hůř. „Šéf mi rovnou řekl, že když nedostanu syna do školky, nemám počítat s tím, že mi bude dál držet místo. Na částečné úvazky se u nás taky nehraje, takže už počítám, jak vyjdeme s penězi,“ konstatuje účetní Petra Nejedlá. „Prý na mé místo stojí deset dalších zájemců, tak si nemám moc vymýšlet a nějak si hlídání zařídit,“ popisuje.
Česká republika totiž drží nelichotivé prvenství: v rámci celé Evropské unie má největší rozdíl v zaměstnanosti bezdětných žen a matek. Tedy ženy s dětmi u nás shání práci nejhůře. Lépe jsou na tom i Rumunky nebo Bulharky.
Školka nehlídá, ale vzdělává Letos se také v mnoha školkách výrazně změnila pravidla pro přijímání dětí. Zatímco do loňského roku bylo rozhodujícím kritériem, zda jsou rodiče zaměstnaní, nyní by na to ředitelky školek neměly brát ohled. Přednost má mít starší dítě, i když má matku na rodičovské dovolené s mladším sourozencem, před mladším, jehož oba rodiče chodí do práce.
Podle zákona si pravidla pro přijímání dětí určují samy ředitelky. Je tedy jen na nich, podle jakých kritérií budou děti vybírat: roli hraje trvalé bydliště dítěte (nikoliv však rodičů), zda má dítě staršího sourozence ve školce a také po kolikáté se již do školky hlásí. Obecně mají přednost předškolní děti, které školky přijmout musí. Neznamená to ale, že by byl poslední rok školky povinný. Je pouze zdarma. Zažitou praxi, kdy měly přednost děti pracujících rodičů, mění doporučení veřejného ochránce práv. Doporučení sice není závazné, ale pokud budou kritéria pro vybírání dětí zavánět diskriminací, můžou rodiče dokonce podat na školku žalobu. Zodpovědnost je tedy plně jen na vedení každé školky.
„Kritéria, na základě kterých jsou děti přijímány, musí vždy posuzovat dítě a jeho potřeby, nikoli potřeby rodičů. V tomto ohledu je zřejmé, že potřeba dítěte účastnit se předškolního vzdělávání se neodvíjí od zaměstnání matky či obou rodičů,“ vysvětluje Iva Hrazdílková, mluvčí ombudsmana. Rodiče by si podle ní měli uvědomit fakt, že mateřská školka je předškolním vzdělávací zařízení a součástí vzdělávacího systému. „Není možné školky vnímat jako hlídací službu poskytovanou rodičům,“ doplňuje. Mnoho lidí to ale vnímá jinak: školka slouží hlavně k hlídání v době, kdy jsou rodiče v práci. Přijde jim také nespravedlivé, když se jejich dítě nedostane do školky na úkor dítěte, jehož matka je doma s dalším sourozencem. Ombudsman to ale vidí jinak. Dítě nesmí být „potrestáno“ za to, že má mladšího sourozence. Školku kvůli tomu nepotřebuje méně.
Kdo za to může?
Podle Lindy Sokačové, ředitelky Gender Studies (nevládní nezisková organizace, která se zabývá otázkou vztahů mužů a žen a jejich postavení ve společnosti – pozn. red.), by ovšem doporučení ombudsmana mohlo prolomit začarovaný kruh, kdy rodiče proto, aby mohli dítě umístit do školky, potřebovali potvrzení o zaměstnání. To ale nemohli dostat, pokud jejich dítě nebylo už umístěno ve školce. V praxi se tak běžně razítka o zaměstnání falšovala. Rodičům nic jiného ani nezbývalo. „Komentáře k legitimním a nelegitimním kritériím mi přijdou poměrně rozumné. Stát by ale měl hlavně začít řešit nedostatek míst v mateřských školách, aby byly dostupnější a nemuselo být odmítáno takové množství dětí,“ míní Sokačová.
S „pomocí“ státu má bohaté zkušenosti radnice Prahy 8. Tato městská část sice patří k těm, které jsou schopny nabídnout stále větší kapacitu školek pro své obyvatele, ani to ale nestačí.
„Nedostatek míst ve školkách máme také, současný babyboom předstihuje všechny naše snahy. V minulosti, kdy byla populační křivka velmi nízko, jsme ale objekty mateřských škol neprodali, pouze pronajímali. Nyní školky znovu vracíme k původním účelům,“ říká radní pro školství Martin Roubíček. Během posledních let navýšila radnice kapacitu o 20 nových tříd. „To je stejné, jako kdybychom otevřeli pět nových čtyřtřídních školek, ale za výrazně menší náklady a mnohem rychleji, než kdybychom stavěli objekty nové,“ doplňuje.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Přesto radnice nedostala od státu ani korunu, aby mohla nabídnout více míst ve školkách. „Podpora státu je v této oblasti nulová. Investice hradí Městská část Praha 8, v některých případech i s pomocí dotací hlavního města Prahy. Ze státního rozpočtu jsou hrazeny pouze přímé náklady, tedy platy a odvody zaměstnanců mateřských škol,“ popisuje radní současnou praxi. Řešení nedostatku míst v mateřských školách leží tedy plně na bedrech radnic měst, městských částí a obcí.
Dejte dítě k sousedce Na možné řešení situace si rodiče budou muset ještě pár let počkat: vláda má totiž v brzké době projednávat zákon o péči o děti. Zatím to vypadá, že by se na něm mohla i shodnout. Než vstoupí v platnost, bude to ještě nějakou dobu trvat.
Přitom už v roce 2005 byla vládou ČSSD schválena Národní koncepce rodinné politiky, podle které měl stát motivovat zaměstnavatele ke vzniku firemních školek a také zlepšit pozici matek na trhu práce. Svoji představu o rodinné politice měla i další vláda ODS. O dva roky později byla zavedena „třírychlostní rodičovská dovolená“ a tehdejší ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas sliboval podporu firemních školek, otcovskou dovolenou, lepší podmínky pro částečné úvazky a zavedení dalších forem péče o děti například sousedského hlídání. Nestalo se však nic.
Dříve než mohl být návrh zákona projednán, vláda padla. Nejde ale jenom o školky: v celé zemi je také jen necelých padesát jeslí.
Nyní je návrh zákona ve hře znovu a má rozšířit nabídku služeb péče o děti. „Účelem opatření, které zákon navrhuje, je podpora pracovního a rodinného života rodičů a udržení kontaktu se zaměstnáním v době péče o dítě a následný návrat k výdělečné činnosti,“ říká Jiřina Pipková z Odboru rodinné politiky a dávkových systémů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Zákon by měl přinést například lepší podmínky pro vznik firemních školek. Firmy by si náklady spojené s vybudování a provozem školky mohly odečíst z daní. Také by se měli objevit „poskytovatelé vzájemné rodičovské výpomoci“, což je oficiální název pro rozšířené sousedské hlídání.
Pro veřejné mateřské školy by se změnily pouze dvě věci: rodiče předškoláků by nově museli za školku platit (poslední rok je doposud zdarma). Také by došlo ke zvýšení procenta maximální možné finanční spoluúčasti rodičů. Školky by tak mohly, ale také nemusely zdražit. S nějakou výraznější podporou školek ale vláda nepočítá.
Státní, nebo soukromá?
Nedostatek míst ve veřejných mateřských školkách také vede k tomu, že soukromé rostou jako houby po dešti. Nejvíce soukromých školek a také jeslí je v Praze, Brně a dalších velkých městech. Měsíční „školkovné“ či „jeslovné“ začíná na zhruba pěti až sedmi tisících korun, vyšplhat se ale může i přes dvacet tisíc korun. Na cenu má vliv nejen nabízený program, například výuka cizích jazyků, ale také to, kde se školka nachází. Nejdražší jsou zařízení v Praze. Jen pro srovnání: ve veřejných školkách je „školkovné“ v řádech stokorun.
Soukromé školky mají ale hned několik výhod: obvykle nemají problém přijímat děti mladší tří let a lépe se umí přizpůsobit pracovní době rodičů. Některé mají otevřeno až do šesti, nebo dokonce sedmi hodin večer. Veřejné školky zavírají okolo čtvrté, nejpozději páté hodiny. Současně nabízí menší třídy a více učitelek na menší počet dětí, ve „státních“ školkách může být až 28 dětí v jedné třídě, o které se část dne stará jen jedna učitelka.
Děti a alternativní školky Jednou ze stále oblíbenějších forem péče o předškolní děti jsou Montessori školky. Ty fungují nejen v Praze a Brně, ale také třeba ve Znojmě, Říčanech nebo Poděbradech. Jejich filozofie je postavena na pedagogice Marie Montessori a řídí se heslem „Pomoz mi, abych to dokázalo samo“. Důraz je kladen na individuální přístup ke každému dítěti a podporu jeho samostatnosti.
„Vztah mezi dítětem a učitelem je partnerský. U nás nepoužíváme odměňování, trestání a ani srovnávání dětí. Podporujeme jejich individualitu,“ popisuje Věra Čapková, ředitelka brněnské Mateřské školy Sluníčko Montessori. Do zdejší školky chodí i děti mladší tří let a třídy nejsou rozdělené podle věku. Naopak se v jedné třídě může potkat tříleté dítě s šestiletým. Mladší se tak mohou učit od starších. I tady zájem o školku mnohonásobně převyšuje její kapacitní možnosti. Rodiče mají přihlášku v evidenci 1 až 3 roky. Měsíční poplatek je 3990 Kč.
Stále více příznivců mají také lesní školky, které se k nám dostaly ze Skandinávie. Ty fungují v přírodě bez ohledu na roční období. Jen letos by se mělo otevřít deset nových lesních klubů po celém Česku. Zatím mají volná místa. Naopak stávající lesní školky jsou plné. „Častým motivem rodičů je právě pravidelný pobyt dětí venku, který vyváží život mezi čtyřmi stěnami. Vítají příležitosti v přírodě pro pohyb, otužování, tvořivost či budování kamarádských vztahů,“ popisuje Tereza Vošáhlíková, předsedkyně Asociace lesních mateřských škol. V každé školce je maximálně patnáct dětí, o které pečují dva pedagogové.
Lesní školky jsou v provozu celoročně, některé nabízí program i v době školních prázdnin. Nejčastěji školky fungují polodenně, kdy děti po obědě nebo odpočinku odchází domů. Někde ale funguje odpolední program i pro další děti z okolí. Záleží na zájmu rodičů a podmínkách, které školka má. Lesní školky nebo kluby fungují díky dobrovolníkům, grantům a sponzorům. „Lesní mateřské školky jsou neziskovými organizacemi a jejich snahou je umožnit pobyt v přírodě těm, kteří o to opravdu stojí,“ popisuje Vošáhlíková. Ceny lesních školek se liší podle krajů. V Praze a okolí se cena jeden den pohybuje mezi 200 až 350 Kč. Ale třeba na jihu Moravy jsou ceny zhruba poloviční. Současně Asociace lesních školek vyjednává o možnosti zařazení této formy předškolního vzdělávání do vzdělávacího systému. V praxi by to znamenalo podporu školek ze strany státu a snížení „školkovného“ pro rodiče.
Školka pro vědce Firemních školek je v Česku zatím jen pár. Na vině je vedle neochoty zaměstnavatelů především velmi náročná realizace, a to nejen z pohledu financí. V současnosti navíc zákony neumožňují spolupráci mezi firmami a veřejnými mateřskými školami. Firma tak například nemůže zaplatit rozšíření „státní“ školky a zajistit tím místa pro děti svých zaměstnanců.
Pokud se navíc firma rozhodne vybudovat vlastní školku, veškeré náklady ponese sama. Stát jí nijak nepomůže, spíš naopak. Své zkušenosti má i Ústav molekulární genetiky Akademie věd České republiky. Před čtyřmi lety se ústav přestěhoval do nové budovy srovnatelné se špičkovými evropskými centry. „Chtěli jsme se vyrovnat i v ostatních ohledech, abychom byli v budoucnu atraktivní především pro mladé kvalitní pracovníky,“ říká Václav Hořejší, ředitel ústavu. Nejen proto před pár týdny ústav otevřel svoji vlastní firemní školku. Její vybudování bylo těžké, požadavky ze strany hygieny se několikrát měnily a před dokončením bylo nutné přidat do projektu potrubí na přívod čerstvého vzduchu, ačkoliv by k větrání stačila okna.
Ani přístup zaměstnanců nebyl úplně nadšený, někteří, hlavně bezdětní, nebo naopak starší pracovníci, ji považovali za „přílišný luxus“, školku ale rychle zaplnily děti zaměstnanců. „Zájem by byl ještě vyšší, kdyby cena byla nižší. Sice část ceny dotujeme, ale i tak musí rodiče platit pět tisíc měsíčně, což je pro většinu z nich stále hodně. Mladí vědci nejsou placeni nijak skvěle,“ dodává. Díky školce ale vědečtí pracovníci neztratí kontakt se svým oborem na mnoho let a snazší mají i návrat do práce.
