TOKIO/PRAHA Japonci těm ostrůvkům v Čínském moři říkají Senkaku, Číňané Tiao-jü. Jsou miniaturní, přesto se o ně Japonsko s Čínou úporně přetahují – geologický průzkum z konce 60. let tam totiž odhalil bohatá podmořská ložiska ropy a zemního plynu. Jakákoliv aktivita v okolí ostrůvků vzbuzuje mezi těmito zeměmi napětí, jak ostatně dokázal případ čínského rybáře, který se odehrál před dvěma týdny a vyvrcholil včera.
Rybáře zadržela hlídková loď japonské pobřežní stráže, což v Číně vyvolalo velkou vlnu nevole. Premiér Wen Ťia-pao dokonce pohrozil odvetnou akcí, i když ji blíž nespecifikoval. Japonsko chtělo rybáře obvinit z maření výkonu úřední moci, což znamená, že kladl odpor pobřežní stráži. Argumentovalo tím, že byl v té chvíli v japonských teritoriálních vodách, a vztahovaly se na něj tudíž japonské zákony. Včera se ale úřady rozhodly jednačtyřicetiletého muže propustit – prokurátor z ostrova Išigaki, pod jehož jurisdikci případ spadal, přiznal, že soud dal přednost diplomatickému řešení.
„Vzali jsme v potaz, jaký dopad by případ mohl mít na nás i na čínskojaponské vztahy, a došli k závěru, že by nebylo vhodné pokračovat ve vyšetřování,“ citovaly včera agentury prokurátorovo tiskové prohlášení.
Co za tím ve skutečnosti bylo, respektive jak velký tlak Čína na Japonsko vyvinula, aby byl rybář propuštěn, zůstává ve hvězdách. Jedním z možných vysvětlení se prý už zabývá japonská vláda, a sice tvrzením, že Čína do Japonska přestala dodávat vzácné kovy, které se využívají například při výrobě elektromotorů do aut.
To je jen jedna z pák, kterou dnes Číňané na Japonce mají. Japonská ekonomika žije z vývozu a právě Čína je jejím největším obchodním partnerem. Bylo to tudíž Japonsko, tvrdí experti, kdo hrál v tomto sporu od začátku druhé housle.
Zpravodaj BBC v Japonsku k tomu však včera dodal, že i Čína může svým brutálním nátlakem hodně ztratit – odradit své regionální sousedy, které se pracně snaží přesvědčit o tom, že má na to hrát ve světě důležitější roli, roli mírotvorce, zprostředkovatele apod.
Zlom z 19. století Ostrůvky Senkaku nejsou ani zdaleka jedinou věcí, která obě země rozděluje. Jejich vztahy komplikují spory i o další naleziště v Čínském moři, tentokrát zemního plynu, a v neposlední řadě události z druhé světové války, během níž Japonci Čínu okupovali.
Senkaku ležely na území, které ovládalo nezávislé království Rjúkjú, jehož součástí byl i ostrov Okinawa. Japonci dnes tvrdí, že si na ně ale vládci Rjúkjú nedělali nároky – ostrovy byly neobydlené, a tudíž pro ně neměly význam. V roce 1879 se pak společně s Okinawou staly formálně součástí Japonska. Po druhé světové válce sice ostrovy kontrolovali Američané, ale v roce 1972 je vrátili do správy Japoncům. Čína s tím pochopitelně nesouhlasí – tvrdí, že ostrůvky objevili a anektovali pro Čínu mořeplavci za vlády dynastie Ming – a aby toho nebylo málo, na ostrůvky si dělá nárok i Tchaj-wan.
V Číně, ale i na Tchaj-wanu se uskutečnila řada protijaponských demonstrací. Státní propaganda v tomto případě zahrála na nacionalistickou notu, což se na ulici projevovalo například četným pálením japonské vlajky (té současné i někdejší, císařské). Olej do ohně pak ještě přilila čtvrteční zpráva o zadržení čtyř Japonců kvůli tomu, že údajně filmovali a fotili vojenskou základnu nedaleko Pekingu.
