Čtvrtek 26. května 2022, svátek má Filip
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Za starým havranem

Česko

Výtvarník Michal Pěchouček (35) píše o výletu do Varšavy, kterou putoval dle pokynů kamaráda Míry

Konce týdnů vždy trávím v jiném evropském městě. Dál momentálně cestovat nemohu, neboť bych nestihl nedělní art terapii (jednou jsem ji vynechal a následky byly katastrofální). Jezdím vlakem a každá hodina jízdy zdá se mi krátká.

Co město, to zajímavý úkol nebo dobrá rada přítele. Posledně jsem například strážil ve Varšavě, kam mě vyslal kamarád Míra. Stojím na zanedbaném fotbalovém trávníku. Na stadionu, který vypadá jako díra po dávném dopadu hořícího meteoritu. Postavili ho svazáčci z trosek vybombardovaného města. Vozili ty kamenné střepy od konce války v kárkách deset let. Euforická tvořivost korunovaná pomíjivou slávou. Stadion desetiletí. Místo velkolepých přehlídek. Oslepující krása, až Bůh bránil.

Na ochozu stavby, kde jsou místa pro sto tisíc diváků, stojí u stativu s kamerou postavička v oranžové bundě. Dominik – nejhodnější umělec na světě. Točí mě, jak tu stojím bez hnutí. Jsme s Dominikem tak nějak domluvení, ale nevíme přesně, proč tu oba jsme. Nedostali jsme od Míry žádné další instrukce. Vemte si s sebou kameru. Zůmuj na mě tam a zpátky.

Stadion je olepený kovovými chatrčemi s vietnamským zbožím. Stojí tu skupinka lidí a poslouchají copaté děvče Joanu. Polská konceptuální umělkyně organizuje přehlídky pro ostatní umělce. Anglicky vypráví historii mizejícího stadionu. Ruins of ruins. Mám najít pomník jednoho člověka. Nic tu není. Joana nic neví. Tak už pojeďme zpátky do Prahy, prosím.

Zastavíme se s Dominikem ještě v parku, kde na nás má čekat hejno havranů. Máme plný pytel arašíd, ale nic tu nelítá. Pro první ořech přilétá straka. Nerozlouskne ho, ale je to zadarmo. Konečně, přilétá první havran, aby straku umravnil. Vrací ořech zpátky na místo, odkud ho vzala! V mžiku je tu černé hejno a začíná opulentní hostina. Na zem těžce dopadá starý fousatý havran. Ostatní z něj mají respekt, protože všichni přeruší jídlo a stojí v pozoru, dokud si kulhající a zřejmě už osleplý kmotr nevybere sousto. Hned si pomyslím, že by to mohla být reinkarnace člověka, který zatím nemá pomník. Je to trochu přitažené za vlasy, ale časově to odpovídá. Zkuste si ho vygooglovat. Jmenuje se Ryszard Siwiec.

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Mohlo by vás zajímat