Za starým havranem

Autor:

Výtvarník Michal Pěchouček (35) píše o výletu do Varšavy, kterou putoval dle pokynů kamaráda Míry

Konce týdnů vždy trávím v jiném evropském městě. Dál momentálně cestovat nemohu, neboť bych nestihl nedělní art terapii (jednou jsem ji vynechal a následky byly katastrofální). Jezdím vlakem a každá hodina jízdy zdá se mi krátká.

Co město, to zajímavý úkol nebo dobrá rada přítele. Posledně jsem například strážil ve Varšavě, kam mě vyslal kamarád Míra. Stojím na zanedbaném fotbalovém trávníku. Na stadionu, který vypadá jako díra po dávném dopadu hořícího meteoritu. Postavili ho svazáčci z trosek vybombardovaného města. Vozili ty kamenné střepy od konce války v kárkách deset let. Euforická tvořivost korunovaná pomíjivou slávou. Stadion desetiletí. Místo velkolepých přehlídek. Oslepující krása, až Bůh bránil.

Na ochozu stavby, kde jsou místa pro sto tisíc diváků, stojí u stativu s kamerou postavička v oranžové bundě. Dominik – nejhodnější umělec na světě. Točí mě, jak tu stojím bez hnutí. Jsme s Dominikem tak nějak domluvení, ale nevíme přesně, proč tu oba jsme. Nedostali jsme od Míry žádné další instrukce. Vemte si s sebou kameru. Zůmuj na mě tam a zpátky.

Stadion je olepený kovovými chatrčemi s vietnamským zbožím. Stojí tu skupinka lidí a poslouchají copaté děvče Joanu. Polská konceptuální umělkyně organizuje přehlídky pro ostatní umělce. Anglicky vypráví historii mizejícího stadionu. Ruins of ruins. Mám najít pomník jednoho člověka. Nic tu není. Joana nic neví. Tak už pojeďme zpátky do Prahy, prosím.

Zastavíme se s Dominikem ještě v parku, kde na nás má čekat hejno havranů. Máme plný pytel arašíd, ale nic tu nelítá. Pro první ořech přilétá straka. Nerozlouskne ho, ale je to zadarmo. Konečně, přilétá první havran, aby straku umravnil. Vrací ořech zpátky na místo, odkud ho vzala! V mžiku je tu černé hejno a začíná opulentní hostina. Na zem těžce dopadá starý fousatý havran. Ostatní z něj mají respekt, protože všichni přeruší jídlo a stojí v pozoru, dokud si kulhající a zřejmě už osleplý kmotr nevybere sousto. Hned si pomyslím, že by to mohla být reinkarnace člověka, který zatím nemá pomník. Je to trochu přitažené za vlasy, ale časově to odpovídá. Zkuste si ho vygooglovat. Jmenuje se Ryszard Siwiec.

Nastavte si velikost písma, podle vašich preferencí.