V ústavní stížnosti obhajoba uvedla, že soudní řízení nebylo spravedlivé a že soudy prováděly jen důkazy svědčící v neprospěch mladé matky. Podle obhajoby se také neprokázalo, že se násilí na dítěti dopustila právě jeho matka.
Žena se domnívá, že si soudy udělaly úsudek o její vině ještě před pravomocným skončením věci a důkazy hodnotily nevyváženě, neobjektivně.
Synové nechtěli k otci. Ústavní soud se zastal pokutované matky |
Justice ale podle ústavních soudců v kauze nechybovala. „Svá skutková zjištění a na ně navazující závěr o vině stěžovatelky soudy opřely o ucelený řetězec logicky na sebe navazujících nepřímých důkazů, přičemž své úvahy stran hodnocení těchto důkazů přesvědčivě a zevrubně odůvodnily,“ stojí v usnesení.
Matka podle rozsudku dceru netýrala dlouhodobě. Spíše k ní neměla vztah a neměla ani zájem se o dítě starat. V osudný den mladá žena podle verdiktu nezvládla roli matky a zřejmě v návalu vzteku dceru udeřila do hlavičky a pravděpodobně s ní pak i několikrát uhodila o zeď.
