Lidovky.cz: Americkému konvoji se přes hlasitou protestní kampaň v minulých dnech dostalo poměrně bouřlivého přivítání. Čekali jste to?
Ano. Z hlediska sociologických průzkumů je to přirozená reakce, protože většina lidí je v té debatě na straně našich spojenců v NATO. Ty diskuze byly do značné míry v područí atmosféry, která se šíří na sociálních sítích a podle nich není dobré posuzovat, co se děje ve společnosti. Debata je tam totiž vyostřená. Ukazuje se podstatná věc. O názorech veřejnosti rozhoduje mlčící většina, která na sociálních sítích není moc vidět.
Prahou projel konvoj armádních veteránů, vítá americké vojáky |
Lidovky.cz: U cest, kudy měl konvoj projet, stáli lidé s transparenty a americké vojáky vítali. Proč se ta „mlčící většina“ najednou rozhodla „vyjít z obýváků“?
To bych musel spekulovat. Řekl bych, že lidé reagovali na mediální situaci před průjezdem, kdy se především referovalo o akcích odpůrců. Ty jsou totiž pro média zajímavější, chytlavější a mohou být třeba na titulní straně v novinách. Mlčící většina tím byla vyburcována z takové té pasivní nečinnosti a zjistila, že o něco jde a je potřeba se projevit.
Lidé se přišli podívat na americké vojáky a pořídit si s nimi fotku.
Lidovky.cz: Takže odpůrci konvoje nakonec dopomohli k tomu, že to přijetí spojenců bylo vřelejší?
Bylo, protože vlastně nastolili agendu z události, která by jinak prošla zájmem veřejnosti jen okrajově. Podle našeho průzkumu se ukázalo, že těch odpůrců je vlastně velmi málo. I ta nejvyhraněnější skupina obyvatel, což jsou voliči KSČM, ten průjezd pokládala za obyčejnou věc, která není hodna nějaké výjimečné pozornosti.
Lidovky.cz: Kam se orientuje česká společnost? Kdybychom si představili pomyslnou váhu, která se převáží buď na Západ nebo na Východ, kam myšlenkově směřují Češi?
Modelově by byly dvě třetiny pro Západ a třetina pro Východ. V tomto členění je i skupina, která lavíruje mezi oběma částmi. Kdybychom se podívali, jak velký podíl je těch vysloveně provýchodních a přímo proruských, a zároveň odmítajících západní orientaci, tak to číslo není veliké. Pohybovalo by se mezi 15 až 20 procenty. V posledním výzkumu nám vyšlo 17 procent.
  |
Lidovky.cz: Česká veřejnost tedy míří na Západ. Nevyvolává tuzemská politická reprezentace zbytečně svým chováním v zahraničí dojem, že jsme prorusky orientovaná země? Například prezident Miloš Zeman teď jako jeden z mála evropských vrcholných politiků jede do Moskvy oslavit 70. výročí konce druhé světové války.
V tomto ohledu jdou trochu proti veřejnému mínění. Zde je otázkou motivace politiků. Pokud se domnívají, že takové chování je většinovým názorem veřejnosti, tak mají pocit, že činí dobře a posilují tím své politické postavení. Ve skutečnosti mohou být vedeni i snahou získat mediální pozornost. Také spoléhají na dříve zavedené stereotypy. Mám na mysli takovou tu obranou pozici. Ono provinciální zápecnictví je politicky velice pohodlné. Nemusíte se učit cizí jazyky, nemusíte se snažit chápat, co dělá Evropská unie. Sklouzne se do opakování otřepaných věcí, jak si budeme chránit tu svou domácí zahrádku a tím pádem existenci okolního světa nemusíme vzít na vědomí a většina lidí to přijme s pochopením.
Konvoj je ještě za hranicemi, v Praze se do sebe pustili odpůrci a zastánci |
Lidovky.cz: Například prezident Miloš Zeman prožil značnou část života v totalitě s orientací na Východ. Je proto pro něj daleko snadnější navazovat politické vztahy tam?
Ano, to je jedna věc. Není to jen současný prezident. Choval se tak i Václav Klaus. Oba byli vnímáni na Východě lépe a s větší pompou než na Západě, kde se obtížně přizpůsobovali stylu západní politiky. Nebyli třeba zdaleka tak ceremoniálně vítáni. Obtížně se jim reagovalo na nějaké situace a nebyli vždy připraveni na to, co se na Západě děje. Veřejnosti to pak vysvětlí jednoduchým odsudkem a užívají si tu pompu, kterou jim připravili na Východě. Navíc byla většina našich diplomatů vycvičena v Moskvě a měli mizernou znalost jazyků.
Lidovky.cz: Jak Česko vnímá zahraničí. Vidí, že myšlenkově směřujeme na Západ?
Obávám se, že Západ nás bere se značným podezřením a nedůvěrou. Je to tím, že nám moc nerozumí. Například na mezinárodním poli Evropské unie jsme málo aktivní. Máme tady sice známé politiky, kteří zastávají pevný prozápadní kurz. Značná část našich politiků ale v tomto ohledu kolísá a lavíruje. Často Česko řekne, že je něco špatně a nepřipojujeme se ke spojencům, ale už neřekneme, jak by se to dalo řešit jinak.
