* LN Jak se vám daří do vašich filmů obsadit herce, kteří už jsou na plátně málokdy k vidění, jako třeba Josefa Abrháma, Viktora Preisse nebo Ivu Janžurovou?
To je prosté. Napíšu scénář s postavami, o kterých si myslím, že pro ně budou vhodné. Ten jim pošlu a oni se mi většinou ozvou, že na tom rádi budou dělat. Než to definitivně potvrdí, mnohdy se ještě sejdeme a popovídáme si, jakou mám o filmu a o postavách představu. Hodně taky dělá to, že nejsem uzavřený, rád s herci zkouším, dopilovávám s nimi dialogy, vítám jejich nápady. Proto si taky vybírám zkušené herce: to jsou klasici, od kterých se člověk může jen přiučit. Dneska nemůžete čerpat z velkých českých komediálních režisérů jako Lipský, Vorlíček nebo Smoljak, protože prostě netočí.
* LN Vy nám taky, šéfe! překračuje všechny dosavadní hranice využití product-placementu. Jak k tomu došlo?
Když jsme se scenáristou Petrem Nepovímem zasadili postavy do prostředí reklamní agentury, museli jsme také ukázat jejich práci a její výsledky. Protože psaní a realizace kampaní je vysoce profesionální činnost, oslovili jsme jednu velkou reklamku, aby nám s tím pomohla. V prvních verzích kampaní, které podle našich zadání vymýšlela, figurovaly neexistující firmy a produkty, ale tudy cesta nevedla: dějový vtip v příběhu z reálného života s vymyšlenou značkou nefunguje. Byli jsme tedy nuceni zakomponovat do děje reálné. Museli jsme přesvědčit dostatečný počet firem, aby se staly klienty naší filmové reklamky a uvěřily, že zapojení jejich značky do komedie, kde programově děláme špatné reklamy, je nepoškodí. Základní podmínkou bylo, že do tvorby reklam nesmějí zasahovat. Také jsme je dopředu varovali, že každá z reklam bude překračovat určitá tabu, která v daném žánru platí.
* LN Jaké jsou vaše oblíbené komedie?
Nejsem vyhraněný na jeden určitý typ, mám komediální žánr rád v celé jeho pestrosti. Líbí se mi věci od South Parku po Woodyho Allena, Peter Sellers, francouzské komedie s de Funesem, Richardem, Belmondem. Miluju britské komedie, ať už jsou to věci s Monty Pythony nebo Hughem Grantem. Z amerických mám rád třeba Jima Carreyho, Simpsonovy, Dobu ledovou, líbil se mi i Borat.
* LN Na psaní komedií existují manuály a příručky. Vyzkoušel jste nějaké?
Komedie jsou jako žánr daleko různorodější než třeba dramata nebo thrillery, které mají přesně danou strukturu vývoje postav i zápletek. Komedii můžete vyprávět mnoha způsoby, jde jen o to, aby nikdy nenudila a aby se nezastavil řetěz děje. V tom je obtížnější: kromě vyprávění příběhu musíte ještě navíc bavit. Když ty dvě složky nefungují, je s komedií konec, ale jinak si můžete dovolit cokoliv. Pro mě je film výpovědí a komedie způsobem vyprávění, kterým ji realizuju. Zábava jako taková mi není cílem, ale prostředkem.
* LN Současné české komedie mají většinou „přívlastek“: hořká, retro, tragi... Proč se tu už „čistokrevné“ komedie netočí, když u nás měly velkou tradici právě ve Vorlíčkovi a dalších?
Za svou desetiletou praxi jsem si všiml hlavně dvou důvodů: nejsou tady podmínky ani realizační, ani pro rozvoj talentů. Komedie jsou žánr, který klade vysoké nároky na realizační zázemí - a to v naší kinematografii neexistuje. Producenti filmy vyrábějí ad hoc, projekt od projektu, jak se jim daří sehnat peníze. Není tu producentská platforma, která by režisérovi umožnila udělat několik filmů za sebou, získat praxi a vyprofilovat se na úroveň Vorlíčka nebo Lipského. Jejich komedie by dnes navíc nikdo nezaplatil: to jsou filmy s obrovským množstvím postav, triků, kostýmů, staveb... Takový film tu teď vzniká jednou za pět let. Zadruhé, podhoubí, z něhož by se mohly rodit komediální talenty, je u nás orientované jinak. Dominantní myšlenkové proudy na FAMU a jiných uměleckých školách jsou obrácené proti trendu mainstreamové zábavy. Komediální tvůrci tu nemají kde vyrůst, kde se vyprofilovat.
