Jestli si myslíte, že dali všichni na první místo vraždu, budete zklamáni. Jedna skupinka tam měla znásilnění. A tak se diskutovalo. Zajímavě. Pak přišel na řadu příběh ztroskotanců na moři, kteří snědli, aby si zachránili život, jednoho ze svého středu. Na základě losování, tedy nápadu, s nímž přišel právě ten, který na něj nakonec doplatil. Americká inspirace Studenti třetího ročníku práv Tomáš a Petr požádali třídu, aby vytvořila tříčlenné skupiny a v jejich rámci rozdělovala role: soudce, žalobce, obhájce. Ze zadní lavice je pozorovala spolužačka z fakulty, která měla jejich práci hodnotit, a také jejich učitel Michal Urban. Sám vystudoval napřed práva a potom ještě učitelství společenských věd a angličtiny na pedagogické fakultě. Učí jak na Gymnáziu Jana Nerudy, tak na právnické fakultě.
Není divu, že ho zaujal projekt, který vznikl v 70. letech minulého století v USA. Tam tehdy jeden profesor a jeden student přišli s myšlenkou propojit výuku práva na právnické fakultě s výukou na středních školách. Konkrétně šlo o washingtonskou Georgetown University Law Center a dvojici středních škol v District of Columbia. Projekt Street Law, jehož název by se dal možná přeložit jako Popularizace práva, se pak uchytil i jinde. Vznikla dokonce podpůrná učebnice s modelovými plány hodin a metodikou. V Česku s něčím podobným začala v devadesátých letech nezisková společnost působící v oblasti vzdělávacích programů, Partners Czech, posléze převzala iniciativu Právnická fakulta UK, která zavedla přímo předmět Právní praxe na středních školách. Jsou za něj sice jen dva kredity, přesto je podle Michala Urbana docela slušný zájem. „Možnost komunikovat s laiky, vystupovat před publikem a uplatnit teoreticky nabyté znalosti v praxi studenty docela láká,“ říká pedagog, který předmět učí. A dodává, že předměty tohoto druhu mají v zahraničí už docela dlouhou tradici.
První měsíc získávají budoucí právníci základy učitelského řemesla, druhý už praktikují. Z toho, co jsme mohli vidět, je zřejmé, že příprava byla velmi dobrá. Žádné nudné přednášení, žádné - pište si, ale -zkuste si! Gymnazisti měli možnost si ověřit, že rozhodovat o vině a nevině je daleko náročnější a méně jednoznačné, než by se na první pohled zdálo, hledali příklady, kdy se právo tak docela nekryje s morálkou, a ověřovali si i některé pojmy.
Za snězení kamaráda podmínku Když měli studenti navrhnout tresty za konkrétní případ, ukázalo se například, že ne všichni vědí, co je podmíněné odsouzení, tedy odsouzení na určitou dobu s odkladem. Jedna studentka udělila delikventovi podmínku s tím, že „když se bude ve vězení slušně chovat, mohl by být propuštěn“.
Taky bylo zajímavé sledovat, jak rozdílné tresty by jednotlivé skupiny gymnazistů za jeden a ten samý čin udělovaly. Zatímco jedna skupina navrhovala za zabití a snědení kamaráda v mezní situaci ztroskotanců na moři 15 let, dvě jenom pět let a dvě dokonce podmínku. A jak to odůvodňovali? Vražda s rozmyslem a momentální nepříčetnost způsobená ohrožením života všech tvořily dva póly.
Na přetřes ale přišla i polehčující okolnost, že přeživší svůj čin po zachránění přiznali, ačkoliv nemuseli. Teprve nakonec se studenti dozvěděli, že nešlo o případ vymyšlený. Skutečně se stal britským námořníkům. Byli odsouzeni, avšak poté královnou omilostněni.
Být takových hodin ve škole víc, musí se tam žáci každé ráno jen a jen těšit.
