Banka měla už v době prodeje ve svém portfoliu velké množství špatných úvěrů a za vlády Nomury se situace nezlepšovala. IPB neměla dostatečné rezervy, neduhy banky byly veřejným tajemstvím a lidé začali hromadně vybírat z banky peníze.
Česká národní banka (ČNB) proto 16. června 2000 uvalila na IPB nucenou správu. Banku obsadili policisté se samopaly a vedení nad institucí převzal nucený správce.
Už za tři dny - 19. června 2000 - se nucený správce dohodl s Československou obchodní bankou (ČSOB) na převzetí IPB. ČSOB, tehdy již vlastněná belgickou finanční skupinou KBC, za svého konkurenta státu zaplatila jednu korunu a stala se největší bankou na českém trhu.
Součástí obchodu byl také převod dluhů banky na ČSOB. Aktiva však byla garantována státem, a proto ČSOB nenesla žádná rizika a nedobytné pohledávky později vracela státu.
Krize kolem významné banky způsobila roztržku mezi vládnoucí ČSSD a opoziční ODS. Ta akci označila za „krádež za bílého dne“. Naopak podle předsedy sociálních demokratů a tehdejšího premiéra Miloše Zemana šlo o „setnutí hlavy mafiánské chobotnice“. Odezva ze strany Nomury na sebe nenechala dlouho čekat. 18. října 2000 její dceřiná společnost Saluka oznámila, že požaduje po ČR náhradu škody vzniklé převedením IPB na ČSOB. V červenci 2001 zveřejnila, že bude žádat 40 miliard korun, a poté začala arbitráž.
Česko i ČSOB kontrovaly několika dalšími žalobami, ale zatím bez výrazného výsledku. Stíhání hrozilo také několika bývalým manažerům IPB, soud je ale letos v dubnu osvobodil.
Arbitráž s Nomurou Česko prohrálo 17. března 2006. Podle arbitrů stát diskriminoval IPB při pomoci bankovnímu sektoru. Výše odškodného však byla stanovena až včera.
