Zimní stadion, chrám slavného brněnského hokeje, jde k zemi. Možná je pozdě, ale přece: Zachraňme alespoň jeho část. Možnost tu je.
Stadion není kulturní památkou. Tou se měl stát už před dvěma desítkami let, ale nestalo se tak. Výjimečnou hodnotou však není vlastní budova stadionu s tribunami, ale ocelová, trubková, prostorová příhradová konstrukce střechy, tak mistrovsky položená na stojící vertikální konstrukci stadionu. Vytvořil ji profesor František Lederer už v roce 1964 jako první smělou konstrukci tohoto druhu, pro kterou nepoužil montované, ale kulové styčníky. Pro srovnání: týž autor vytvořil legendární kopuli pavilonu Z, která památkou je a kterou obdivují lidé z celého světa. Zimní stadion je jejím předchůdcem, potvrzuje to ostatně i Jindřich Melcher ze stavební fakulty Vysokého učení technického, který také stál u jejího zrodu.
Unikátní konstrukce stropu nad zimním stadionem se ale rozebírá v podstatě na šrot, aniž by byla dotčena zubem času. Ozývají se jen smutně rezignující hlasy odborníků i starých fanoušků Komety, smířených s osudem stadionu. Obracím se na správu města i na demontážní firmu: pokuste se rozebrat alespoň reprezentativní část ocelové příhradoviny tak, aby ji bylo možno smontovat jako vzpomínku na tuto památku formou přístřešku nebo pergoly někde v okolí brněnského fotbalového Kolosea. Autor miliardového stadionu, architekt Petr Hrůša by místo jistě našel. Fandové by tam mohli chodit vzpomínat, znalci obdivovat - a ještě by alespoň ten kousek našel smysluplné využití.
Pro doplnění: Nebyla by to první brněnská stavba, která by takovou šanci dostala. Podobný případ je starý sto let. Je jím gotická královská kaple Panny Marie a svatého Václava, která stála na nároží dnešního Dominikánského náměstí a Veselé ulice. O zboření kaple vedla radnice spor s tehdejším tzv. konzervátorem památek z Vídně, který prosazoval její zachování. Neprohrál úplně. Prosadil - a brněnská radnice to respektovala - zachování a očíslování všech kamenných gotických konstrukci, tedy sloupů, hlavic, žeber, svorníků, okenních kružeb a hlavně jedinečného vítězného oblouku presbytáře.
Dodnes se sice nesplnil tehdejší slib radních znovu kapli postavit a umístit do ní i původní, zachovanou fresku (a trvám na tom, že to možné je), ale něco přece lidé mohou vidět. Části kaple stojí ve stěnách u vstupu do Křížové chodby Nové radnice a mnozí lidé je míjejí, aniž tuší, že ty krásné kamenné prvky pocházejí odjinud. Připomínají historii města.
Zkusíme se zachovat alespoň tak, jako brněnští radní před desítkami let?
Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce.
O autorovi| MOJMÍR KYSELKA profesor architektury
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Brno
