Advent tvoří čtyři neděle před Vánoci. Jednotlivé adventní neděle se označují jako železná, bronzová, stříbrná a zlatá. Slovo advent pochází z latinského adventus - příchod, v křesťanské tradici se připomíná příchod Ježíše Krista.
S tímto obdobím a počátkem nového liturgického roku je v dnešní době spojeno zdobení ulic i obchodů. Lidé začínají shánět vánoční dárky, hospodyňky se připravují na pečení vánočního cukroví a úklid před svátky.
Advent, jehož barvou je fialová, však není v původním smyslu dobou shonu a předvánoční nervozity. Naopak je obdobím ztišení, klidu, rozjímání. Pro věřící je časem velkého očekávání a nadějí, že Bůh splnil svá přislíbení daná už starozákonním věřícím a poslal Ježíše Krista na svět. Během adventu by si tedy lidé měli dát do pořádku své svědomí ve vztahu k Bohu i k druhým lidem a šířit kolem sebe naději a radost. Dříve se dodržoval i půst. Některá muzea a zámky připravují různé výstavy o tradicích Vánoc.
Oslavy narození Páně
Adventní věnec symbolizuje Kristův kříž, který šíří požehnání do čtyř světových stran. Kruh věnce je zase symbolem boží věčnosti. Čtyři svíčky představují čtyři týdny, jež předcházejí Vánocům, jejich světlo pak samotného Krista, který je světlem světa. Podle dnes zřejmě nejrozšířenější teorie byla tradice adventních věnců založena v prvé polovině 19. století německým protestantským teologem Johannem Hinrichem Wichernem Historie adventu sahá až do 5. století do Itálie. Zatímco zde byl advent chápán jako doba přípravy na oslavy narození Páně, v Galii byl pojímán jako příprava na druhý příchod Kristův. V prvních staletích se na Západě slavil také různý počet adventních nedělí, a to mezi čtyřmi až šesti. Počet čtyř adventních nedělí se prosadil v 10. až 11. století. Například pravoslavná církev dodržuje šestitýdenní advent dodnes.
|
