PRAHA V minulých dnech spolu se svou svěřenkyní sny o olympijských medailích naplnili. A ještě není všemu konec.
„Rodiče Martiny si tehdy mohli taky myslet, že jsem blázen. Ale my jsme to dokázali,“ usmívá se Petr Novák, trenér již dvojnásobné nejlepší sportovkyně roku v Česku.
Rychlobruslení v erbu „Nemysleli jsme si, že by byl blázen. Ale Martinu jsme nepřesvědčovali - rozhodnutí o odchodu od basketbalu k bruslím jsme nechali na ní, byť byla ještě hodně mladá,“ přibližuje ten den ve Žďáru nad Sázavou Eva Sáblíková, matka majitelky už dvou kovů z Vancouveru. Rychlobruslení má Novák v erbu a je schopen odříci si kvůli němu cokoli. Od šestnácti, od roku 1964, závodil právě na bruslích a byl dorosteneckým mistrem republiky. Původní profesí soustružník si dálkově dodělal maturitu, studoval trenéřinu, odborníky navštěvoval v zahraničí. Časem se ale rozhodl vyšlapat si vlastní cestu.
Na olympiádu v minulosti dovedl Jiřího Kyncla, šestnáctého z Calgary 1988, o čtyři roky později vyrazil do Albertville s Jiřím Musilem a v roce 2002 do Salt Lake City s Davidem Kramárem.
Svůj rychlobruslařský tým založil v roce 1998. Už tehdy, během her v Naganu, tvrdil, že vychová olympijského vítěze.
Dočkal se posměchu. „Nikdo mi nevěřil, nikdo nepomohl. Jednu dobu jsem jako stavbyvedoucí dělal i 300 hodin měsíčně, padly na to víkendy - a vydělané peníze jsem investoval do týmu kolem Martiny,“ vzpomíná jedenašedesátiletý kouč.
„Páni ze svazu se totiž na rychlobruslení vyprdli. Pořád platí, že rychlobruslení má dva miliony korun na rok, a když Martina letí na Světový pohár v Calgary, kupuje letenky pro mančaft za půl milionu ze svého,“ dodává trenérský svéráz. Až když Sáblíková na olympiádě v Turíně skončila čtvrtá a sedmá a rok nato se poprvé stala mistryní světa, pochybovači zmlkli.
Metoda pod rouškou tajemství Metoda, jak z křehké dívky vytvořit ďábelskou rychlobruslařku, však zůstává pod rouškou tajemství. „Nemůžu to říct, protože by si na to každý dal pozor,“ má jasno.
Své trenérské know-how tak chrání před zvědavci. „On je takový brouk Pytlík. Zamiloval se do toho a chce celému světu ukázat, že to jde i bez haly,“ říká o Novákovi Sáblíková.
Některé z trenérových specialit přece jen pronikly na veřejnost. Třeba revoluční prkno, na kterém Sáblíková klouže doma v ponožkách. „Je toho víc, ale nechci o tom mluvit. Trvalo mi dvacet let, než jsem na to přišel,“ usmívá se Novák.
