Úlomky diamantu ve zbytcích nejstaršího minerálu naznačují, že první život se mohl objevit na Zemi velmi brzy po jejím vzniku.
Ve vyprahlých australských kopcích Jack Hills se skrývají doklady nejstarší minulosti Země, ale práce s nimi doslova připomíná hledání jehly v kupce sena. Zrnka historie se tu skrývají pod záplavou mladšího materiálu.
Před několika lety se v těchto australských vrších podařilo dokázat stopy nejstaršího minerálu: krystalů zirkonu (ZrSiO4) starší více než čtyři miliardy let. Pochází tedy z velmi raného období vývoje naší planety, tzv. hadaika. A možná se objevily jen sto milionů let po samotné Zemi, která podle současných odhadů vznikla před 4,6 miliardy let.
Práce s nimi je ale ještě obtížnější, než by jejich pokročilý věk naznačoval. „Nemáme původní skálu. Nalezené zirkony byly součástí materiálu, který byl rozbit, zvětral a potom se znovu ukládal,“ vysvětlil problémy práce s nejstaršími minerály Martin Whitehouse ze Švédského přírodovědeckého muzea.
Na druhou stranu údaje získané z takového materiálu poskytují originální pohled do rané minulosti Země. Proto se Whitehouse spolu s kolegy vedenými Alexandrem Němčinem z Curtin University of Technology v australském Bentley pustil do nových analýz zirkonu z Jack Hills. Svou pozornost věnovali ještě menším částečkám už tak vzácného zkoumaného materiálu. Výsledky zveřejnil časopis Nature.
V drobných nečistotách zirkonu tvořených grafitem a diamantem zkoumali poměr izotopů uhlíku. Zjistili, že poměr uhlíku 12 proti uhlíku 13 je neobvykle vysoký. To by mohlo naznačovat přítomnost biologického materiálu. Chemické reakce probíhající v živých organismech totiž „diskriminují“ uhlík 13, a rostliny či bakterie tak ve svých tělech ukládají ve zvýšené míře lehčí uhlík 12. „Nejběžnějším způsobem, jak vysvětlit vyšší množství lehkého uhlíku, je přítomnost života,“ řekl Alexandre Němčin BBC.
Bohužel na definitivní potvrzení přítomnosti živých organismů výsledky rozboru izotopů uhlíku nestačí. „Sami jsme dost skeptičtí,“ netajil se pro BBC Martin Whitehouse. Vědci totiž přiznávají, že přítomnost života není jediným možným vysvětlením nerovnovážného zastoupení izotopů uhlíku.
S těmito argumenty se ztotožňuje i Václav Cílek z Geologického ústavu AV ČR. „Je to velmi zajímavý objev, ale dokážu si představit řadu jiných procesů, jak mohlo dojít k podobnému rozdělení izotopů uhlíku. Rozhodně nelze tyto výsledky považovat za důkaz života.“ V poslední době se podle něj hlasitě ozývá hypotéza, podle které je život „vlastností hmoty“. Alespoň některé vědce by tak objevení života hned na samém úsvitu dějin Země nepřekvapilo.
Zatím nejstaršími uznávanými doklady o životě tedy zůstávají objevy z tzv. hřebene Isua v západním Grónsku, které se datují přibližně do doby před 3,7 miliardy let.
