Výbuch v tajze, od kterého uplyne v pondělí 30. června přesně sto let, vstoupil do historie pod nepřesným pojmem „tunguzský meteorit“. Marná snaha najít kráter a zbytky tělesa vedla ke vzniku řady hypotéz od pádu komety až po havárii kosmické lodi.
Rozpory v „klasických“ teoriích o tunguzském meteoritu vedou i ke vzniku dost neobvyklých hypotéz. Patří k nim i názor, že za ničivým jevem stál geniální a dodnes ne zcela pochopený vynálezce Nikola Tesla.
S hypotézou o Teslově účasti na tunguzské události poprvé přišel historik vědy Oliver Nichelson z Utahu roku 1994. Záhadným vynálezcem se zabýval už od ukončení svých studií na Harvardově univerzitě v 70. letech minulého století, a tak se orientuje ve spletitém labyrintu Teslových vynálezů jako málokdo.
Nichelson vychází z toho, že už roku 1899 se Tesla na své výzkumné stanici v Colorado Springs zabýval pokusy s přenosem energie na dálku. Vedlejší efekty děsily místní obyvatele na vzdálenost desítek mil. Vše nasvědčuje tomu, že vynálezce ve své laboratoři mimo jiné vyráběl i kulové blesky - fenomén, se kterým si věda dodnes neví rady.
Po návratu do New Yorku Tesla vybudoval na Long Islandu ještě větší pokusné zařízení, o jehož skutečném účelu se odborníci dodnes jen dohadují. Jisté je, že jeho futuristická stanice Wardenclyffe měla na tehdejší dobu obrovský energetický výkon. Ve stejné době se Tesla opakovaně nechal slyšet, že disponuje technologií, která dokáže na dálku zničit jakékoliv místo zeměkoule.
Některá z těchto prohlášení vyslovil právě před tunguzskou událostí. „To není sen,“ řekl například novináři z New York Times 21. dubna 1908. „Už teď můžeme postavit bezdrátové stanice, které dokážou zničit jakékoliv místo na naší planetě a přitom neohrozí obyvatelstvo jiných oblastí.“ Tesla tehdy neprožíval právě šťastné roky. Krátce předtím ho opustili jeho mecenáši a on se dostal do finanční tísně. Veřejnost přijímala jeho prohlášení jako bláboly pološíleného podivína. Oliver Nichelson proto dospěl k závěru, že vynálezce tehdy nezbytně potřeboval efektní demonstraci svých schopností.
Opravdu jenom blufoval?
Roku 1908 celý svět napjatě sledoval přípravy admirála Pearyho na dosažení severního pólu,“ říká historik vědy z Utahu. „Pokud chtěl Tesla na sebe výrazně upozornit, pak toto byla skvělá příležitost.“
Podle Nichelsona chtěl vynálezce pomocí vysílače Wardenclyffe předvést Pearyho expedici na polární obloze divadlo, které by nešlo přehlédnout. „Mohl by se Tesla, který byl v jádru pacifista, jemuž se příčilo každé násilí, pro něco takového rozhodnout?“ ptá se Nichelson. A sám si odpovídá, že mohl. Především proto, že chtěl experiment provést tak, aby nikomu neublížil. Nesmíme ale zapomínat ani na to, že byl v zoufalé finanční situaci. A že se ničivým vynálezům, které byly přímo určené pro válku, rozhodně nevyhýbal.
Buď jak buď, efekty způsobené v polárních krajinách by se pak objevily v každém líčení Pearyho objevitelské cesty - a Tesla by se doznáním svého autorství stal součástí mediálně sledovaného podniku. Průmyslníci i vojáci by uvěřili v jeho schopnosti a on by opět měl dost prostředků k práci, která byla hlavním, ne-li jediným smyslem jeho života.
Jenže došlo k nějaké chybě a efekt se projevil o pár tisíc kilometrů dál. A navíc měl nečekaně ničivou podobu. „Severní pól leží velmi blízko linie spojující Long Island a oblast v povodí Tunguzky,“ vysvětluje Nichelson. „Spojnice také těsně míjí Ellesmere Island, kde Pearyho výprava přezimovala před cestou na sever.“ Oliver Nichelson svou teorii dokládá mnoha citacemi Teslových výroků pro tisk, časovým řazením jeho vynálezů i psychologickým rozborem motivace k takovému činu. Upozorňuje také na stejné nesrovnalosti, které uvádějí i příznivci tektonického původu tunguzské události: především světelné a geomagnetické úkazy, které jevu předcházely. Zmiňuje i pozorování profesora Webera z Kielu - záhadné výchylky kompasové střelky, které se opakovaly vždy ve stejnou dobu několik dní před explozí.
Časové nesrovnalosti Přesto jsou v této hypotéze některé logické trhliny, spočívající především v časovém řazení událostí. První problém představuje skutečnost, že tunguzská událost a Pearyho expedice se těsně míjejí v čase: Peary vyplul z New Yorku teprve 6. července 1908, tedy týden po explozi nad Sibiří. A na pólu stanul až 7. dubna následujícího roku. Mimochodem, podle mnoha autorů tam vůbec nebyl, protože v jeho líčení cesty jsou značné rozpory.
Časový posun by snad bylo možné vysvětlit tím, že Tesla si experiment zkoušel už před Pearyho výpravou jaksi nanečisto. Když pak viděl, že ničivou sílu nedokáže zkrotit, rezignoval na demonstraci a zůstal pouze u tiskových prohlášení. Stejně dobře možné ale je, že vynález pak vyzkoušel i v průběhu expedice, ale Peary efekt nezaznamenal, protože na pólu opravdu nebyl.
Jenže je tu další nesrovnalost -a mnohem podstatnější. Stanice Wardenclyffe sice byla přinejmenším částečně provozuschopná už roku 1902, jenomže hned v roce 1903 se od Tesly odvrátil jeho tehdy největší mecenáš J. P. Morgan. Vynálezce od té doby neměl na mzdy dělníků, a dokonce ani na uhlí pro své generátory. S pravděpodobností blízkou jistotě proto můžeme tvrdit, že stanici Wardenclyffe pro jakýkoliv rozsáhlejší experiment v roce 1908 využít nemohl, přestože tehdy ještě stála a k jejímu spuštění chyběly jen peníze.
Knihu Tunguzský meteorit - záhada na víc než jedno století vydalo nakladatelství Extra Media. Text upravila redakce Lidových novin.
Hlavní podezřelí: kometa a meteorit
Před sto lety, 30. června 1908, zpustošil výbuch zhruba 2000 v sibiřské tajze. Většina vědců se dnes shoduje, že explozi způsobil meteorit nebo kometa o průměru několika desítek metrů. Těleso mohlo vybuchnout už před dopadem na zemský povrch, proto se po něm nezachoval kráter. Dodnes ovšem přežívají i jiné, více či méně uvěřitelné teorie o příčinách katastrofy.
V takovém stavu našla místo exploze první vědecká expedice vedená profesorem Leonidem Kulikem (vlevo), která sem však dorazila téměř dvacet let po události
Představa výtvarníka o tzv. tunguzské události: výpovědi očitých svědků se však dramaticky rozcházely
budil u svých současníků respekt. Nikola Tesla (1856-1943) Údajně uměl vyrábět kulové blesky nebo přenášet na dálku energii - právě to mohlo být podle jedné z mnoha absurdních hypotéz příčinou tunguzské události.
