Nad životem Boženy Němcové a rodinou, z níž vyšla, se zamýšlelo mnoho životopisců, spisovatelů, literárních historiků i kritiků. Člověk tak výjimečných schopností, jakými se Němcová jednoznačně vyznačovala, si takové pozornosti právem zasluhuje. Nejvíce péče a studia jí věnovali Václav Tille a Miloslav Novotný. I oni se zamýšleli nad jejím původem, pátrali po podrobnostech, shromáždili mnoho cenných dokumentů, ale při stanovení přesných závěrů naráželi na vážné překážky. Sepsali mnoho věrohodných zpráv o babičce Boženy Němcové Magdaleně Novotné rozené Čudové, o jejím muži Jiřím Novotném, o jejich dětech, ale při hledání informací o matce Boženy Němcové se projevily obtíže. Nedařilo se jim stanovit datum a rok jejího narození, zjistit okolnosti, za nichž se ve Vídni seznámila se svým pozdějším manželem Janem Panklem, nejasnosti zůstaly i při snaze vyřešit další důležité otázky týkající se samotné spisovatelky.
O matce Boženy Němcové se dovídáme z korespondence i další tvorby slavné dcery a také od Karla Pleskače, jenž zaznamenal ve své Ratibořické idyle vzpomínky své matky Františky i dalších pamětníků z Ratibořic. Přes některé nepřesnosti je tato práce přínosem pro poznání doby a prostředí mládí Barunky Panklové. Autorova matka Františka Pleskačová rozená Kapounová se narodila roku 1825 a zemřela v roce 1911 v Náchodě. Navštěvovala školu v České Skalici spolu s Barunčinými sourozenci. Kamarádila se s nimi a velmi často chodila do jejich domácnosti. Také její otec Václav Kapoun se na Barunku a její rodiče pamatoval. Jako invalida z francouzských válek vstoupil do služeb vévodkyně Zaháňské v roce 1826 a od roku 1845, kdy se Panklovi z Ratibořic odstěhovali do Zaháně, působil v zámku jako kastelán. Posledních pět let života strávil u své dcery Františky.
Další pamětnicí, z jejíchž vzpomínek Pleskač čerpal, byla Josefa Bílová rozená Konvalinková. Narodila se 7. 5. 1821 jako dcera krupaře Františka Konvalinky. Chodila s Barunkou do českoskalické školy, bývala často na návštěvě u Panklů a znala osobně i babičku. Žila až do 19. 11. 1913 u syna Hynka Bíla, obchodníka s železem v České Skalici.
Terezie Panklová byla dcerou proslulé „babičky“ Magdaleny Novotné a jejího muže Jiřího. Narodila se v Kladsku a do Ratibořic se přistěhovala z Vídně v roce 1820 s Janem Panklem z rozkazu vrchnosti, kněžny Zaháňské a jejího třetího muže Karla Rudolfa von der Schulenburg. S sebou přivezla i dcerku Barunku. 7. srpna 1820 došlo v České Skalici k opožděné svatbě panského kočího Jana Pankla, rakouského Němce z Gainfarnu u Vídně, a Terezie Novotné. Zápis na faře uvádí stáří nevěsty 21 let, stáří ženicha 26 let. Paní Panklová se stýkala s rodinou krupaře Františka Konvalinky z České Skalice, který dovážel zboží do zámku i k Panklovým. Paní Panklová měla u Konvalinků vyprávět, jak se dostala do služeb vévodkyně:
„Magdalena Novotná z Dobrušky vedla s dcerami Terezií a Johanou podomní obchod s houněmi, jež tkal její syn Kašpar. Jak matka s dcerami po svět,hauzírovaly‘, přišly též do Ratibořic. Před zámkem na zelené lavici seděla vévodkyně Zaháňská s nějakým šlechticem. Vévodkyně zavolala k sobě matku s dcerami a koupila několik houní. Dcery se jí zalíbily a vybídla je, aby vstoupily do jejích služeb, což též učinily po úradě s matkou. Vévodkyně vzala potom obě sestry s sebou do Vídně. Tam u tety, sestry Magdaleny Novotné, provdané za hostinského Hauptmanna, vrchnostenský kočí Jan Pankl poznal Terezku.“
Je těžké posoudit věrohodnost této zprávy a rozlišit, co mohla Terezie skutečně vyprávět, a co bylo později doplněno podle románového fragmentu Urozený a neurozený. Zcela přejít nebo úplně zavrhnout to, co údajně Terezie u Konvalinků povídala, nelze.
Až donedávna se životopisci Boženy Němcové domnívali, že její matka se jmenovala Johana Barbora Terezie a že se narodila 5. 10. 1805 v Kladsku jako pohrobek. Z toho vyplývalo, že při narození dcery Barbory, jejíž křestní zápis ve vídeňské matrice je datován 5. února 1820, jí bylo čtrnáct let a čtyři měsíce.
O správnosti tohoto názoru, poprvé vysloveného a publikovaného roku 1915 Zdeňkem Záhořem, manželem vnučky Boženy Němcové, byl přesvědčen především Miloslav Novotný. Přesto formuloval podmínku, za níž je ochoten uznat neplatnost domněnky o čtrnáctileté matce Boženy Němcové:
„Bude-li prokázáno, že pohrobek Jiřího Novotného, Johana Barbora Terezie, je Barunčinou tetou Johankou, a bude-li nalezena jiná Terezie, její skutečná matka.
Tuto podmínku se podařilo splnit teprve v letech 1970-1971 zásluhou dvou badatelů, kteří zprvu pracovali nezávisle na sobě a později spojili své úsilí prostřednictvím Muzea Boženy Němcové v České Skalici. Byli to Adolf Irmann, důchodce z Traunreutu v NSR, a Rudolf Rejchrt, vedoucí knihkupectví v Hořicích v Podkrkonoší. K nim se připojil ing. Karel Irmann z Rokycan. Své nové objevy uveřejnili v brožované knize Pravda o matce Boženy Němcové, vydané Památníkem národního písemnictví v Praze a Muzeem Boženy Němcové v České Skalici v roce 1973.
Nejcennějším nálezem je zápis o projednávání pozůstalosti při úmrtí babičky Magdaleny Novotné ve Vídni, kde jsou uvedeny všechny její žijící děti včetně Marie Magdaleny Terezie Panklové, tedy matky Boženy Němcové. Kromě toho byl na farním úřadě v Kladsku v matriční knize nalezen dosud neznámý zápis o narození druhé dcery manželů Novotných. Jde opět o výše uvedenou Marii Magdalenu Terezii, narozenou 8. 11. 1797. Autoři knihy Pravda o matce Boženy Němcové se shodují, že tím byl konečně nalezen dávno hledaný doklad o skutečné matce B. Němcové. 5. 10. 1805 se tedy nenarodila matka B. Němcové, ale její teta Johana Barbora Terezie, známá z Babičky.
Pokračování na straně II
Dokončení ze strany I
Jméno Terezie, které se u dcer Novotných opakovalo celkem třikrát, bylo po jejich kmotře Marii Terezii Loskinové z Kladska, manželce poddůstojníka tělesné setniny Favratova pluku.
Jak je vidět z uveřejněné fotokopie křestního zápisu Jana Křtitele Pankla z Gainfarnu, je dodatečně latinkou chybně dopsáno jméno manželky. Ke křestnímu záznamu Jana Pankla je totiž připsáno: „Getraut am 7. 8. 1820 in Böhmisch/ Skalitz mit Nowotny Johanna Barbara/ Theresia/ aus Glatz.“ (Oddán 7. 8. 1820 v České Skalici s Novotnou Johanou Barborou Terezií z Kladska.)
Křestní zápis Jana Pankla byl o toto jméno doplněn až ve 20. století. Podle Adolfa Irmanna provedl zmíněný zápis v matrice pokřtěných v Gainfarnu kaplan Raimund Heinisch, který na tamní faru nastoupil po druhé světové válce a působil tam až do své smrti v roce 1967. Tak byl A. Irmann informován pracovníky farního úřadu v Gainfarnu.
Kdo však dal faře pokyn tento údaj doplnit? Právo požadovat takový zápis měla fara, kde byl sňatek vykonán, tedy fara v České Skalici. Není vyloučeno, že zápis byl učiněn z iniciativy některého našeho badatele, a to v době, kdy bylo rozhodnuto, že matkou Boženy Němcové byla Johana Barbora Terezie Novotná, narozená v Kladsku 5. 10. 1805. Tento zápis měl zřejmě domněnku o čtrnáctileté matce B. Němcové potvrdit. Podrobnosti o tom, kdo byl skutečným původcem této chybné poznámky, nevíme.
Písemná hlášení z far, na jejichž základě se dodatečné zápisy prováděly, byla po provedení zápisu zničena. Hledání dopisu, odeslaného z farního úřadu v České Skalici s požadavkem pořídit v Gainfarnu dodatečný zápis, bylo bezvýsledné. Nebyl nalezen ani Register expeditionis, tedy výkaz o korespondenci fary v České Skalici.
Pro zajímavost uveďme, s jakými nepřesnostmi bylo stáří Terezie Novotné-Panklové uváděno:
1. Na konskripční kartě ve Vídni (viz příloha) je uveden rok 1899 jako rok jejího narození.
2. Při svatbě v roce 1820 se uvádí, že je jí 21 let místo 23 roků.
3. Při úmrtí Terezie Panklové 6. 12. 1863 v Zaháni je uvedeno stáří 63 roků, 5 měsíců, 7 dní - místo 66 roků, 1 měsíc.
4. Ve vídeňském zápisu o pozůstalosti babičky Magdaleny Novotné z 19. 4.
1841 je napsáno, že Theresia Bankel (Panklová) je 46 let stará místo 44 let.
První tři případy jsou důkazem, že se Terezie vydávala buď vědomě nebo nevědomě za mladší, čtvrtý případ vyplynul nejspíše z toho, že pozůstalí, kteří ve Vídni zprávu podávali, neznali pravé stáří Terezie Panklové.
Johana Barbora Terezie Novotná, Barunčina teta Johanka, se tedy narodila jako pohrobek 5. 10. 1805 v Kladsku. I ona sloužila v ratibořickém zámku. K ní do dvora se asi v roce 1829 nebo začátkem roku 1830 přestěhovala ze Starého bělidla babička.
Když Johanka čekala narození nemanželského dítěte, přemístila se zřejmě i se svou matkou do dvora v Chvalkovicích, který rovněž náležel ratibořické vrchnosti. Zde se jí 6. srpna 1830 narodil syn Josef, který zemřel 5. 6. 1831 v Dobrušce. Začátkem třicátých let se Johanka přestěhovala do Vídně. Pracovala tu patrně jako kuchařka a 3. listopadu 1836 se provdala za slanečkáře Šimona Fräntzela, pocházejícího z pruského Slezska. Novomanželé bydleli na předměstí Wieden v domě č. 439 v bytě č. 2. Roku 1837 je v jejich bytě v rámci soupisu obyvatel města Vídně již uvedena i Magdalena Novotná jako vdova po vojáku z Kladska ve Slezsku. V tomto domě také zesnula v naprosté chudobě 27. března 1841 údajně ve stáří 68 let.
Později se Fräntzelovi přestěhovali nedaleko odtud do domu č. 447. Johanka zemřela 9. 12. 1855 ve věku 50 let. Ona, právě tak jako její matka a čtyři děti, byla pohřbena na nedalekém matzleinsdorfském katolickém hřbitově. Babiččin hrob bychom dnes hledali marně. Hřbitov byl v roce 1923 zrušen a přeměněn v krásný park. Zachovaly se pouze náhrobky uměleckého a historického významu.
Objevem vídeňských a kladských dokumentů byla vyřešena jedna velmi závažná otázka. Matka Boženy Němcové, která dceru vychovávala, nebyla tedy mladé, nezkušené děvče dosud neschopné mateřského citu, ale zralá žena, jíž 5. února 1820, kdy byl zapsán Barunčin křest, bylo 22 let a 3 měsíce. Všechny tyto údaje přináší kniha Pravda o matce Boženy Němcové.
Vedle uspokojivého a pravdivého vyřešení otázky stáří matky Boženy Němcové však zůstává otevřena řada dalších závažných problémů.
V roce 1920, kdy vychází kniha Karla Pleskače Ratibořická idyla ke stému výročí narození významné spisovatelky, je zveřejněna i úvaha tradovaná dosud ústním podáním mezi lidmi, že Barunka je nemanželskou dcerou kněžny Zaháňské. V knize se píše: „Byla vyslovena též smělá domněnka, že Božena Němcová byla nemanželskou dcerou vévodkyně Zaháňské. Nápadná tělesná krása její připomínala prý silně na sličnost vévodkyně. Také skvělý dar ducha po ní prý zdědila. Žádné z ostatních dětí Panklových se jí v tom nevyrovnalo. V Alserovské ulici vídeňské byla vedle kostela Nejsvětější Trojice porodnice s nalezincem. Děti lásky tu přicházely nejvíce na svět. V neděli je pak houfně křtili v sousedním chrámě. Tam byla pokřtěna i Barbora...“
***
KNIHOVNIČKA LN
Každý den přinášíme ukázky z knih na trhu, které stojí za to v létě číst
Helena Sobková Tajemství Barunky Panklové Vydal: Nakladatelství Paseka 264 stran, cena 254 Kč V pondělí: Alenka v říši kvant
