Ceauseskovo Rumunsko působilo rozporně. Na jedné straně mělo pověst režimu, který vzdoroval diktátu Moskvy - udržoval diplomatické styky s Izraelem, nepodílel se na invazi do Československa (pamatujete na fotografie Ceauseska a Tita v čs. novinách ze srpna 1968 s palcovým titulkem „naši přátelé“?), zato se spolu s Čínou účastnil olympiády v Los Angeles, když ji bojkotoval celý východní blok (pamatujete na aplaus Američanů za prolomení bojkotu?).
Na druhé straně mělo Rumunsko odér státu, který kráčí severokorejskou cestou soběstačnosti a brutality. Do Rumunska se sice dalo volně cestovat, takže lidé u nás tušili, zač je Ceauseska loket. Krveprolití z prosince 1989 přesto působilo překvapivě.
Českoslovenští studenti, dosud stávkující, se s Rumuny okamžitě solidarizovali, protestovali před Ceauseskovou ambasádou v Praze, posílali do Rumunska pomoc i dokumentaristy zachycující události. Ale kdo se chtěl obratem dozvědět něco zasvěcenějšího o tom, jak Ceauseskův režim funguje, měl smůlu. Na tohle běžné noviny ani zprávy ČTK ještě nestačily.
Poslední samizdatové číslo Revolver Revue, které už se distribuovalo ve svobodných poměrech, přineslo o Rumunsku několik backgroundových materiálů. Vybral jsem ukázku z textu Richarda Wagnera, banátského Němce, který dva roky předtím odešel do Spolkové republiky. Na okraj - tehdy byl manželem letošní literární nobelistky Herty Müllerové.
