Nick Cave (1957) má to úžasné štěstí, že mu jde prakticky vše, na co sáhne. A s tím je možná spojena i odvaha zkoušet nové věci.
Na počátku 80. let rozpustil výborné Birthday Party a založil kapelu ještě lepší. S novým parťákem Blixou Bargeldem a dlouholetým spolupracovníkem Mickem Harveyem také napsal hudbu k experimentálnímu filmu Johna Hilcoata, s nímž spolupracoval i nyní jako scenárista (The Proposition) a skladatel (Cesta). Každá jeho nová deska je jiná, jde o výzvu pro početnou skupinu fanoušků, kteří si znovu a znovu musejí zvykat na proměny svého oblíbeného barda.
Některé věci však zůstávají v tvorbě Nicka Cavea přece jen stejné: černý, makabrózní humor, věčná inspirace křesťanskou zbožností a symboly a v neposlední řadě lehká náklonnost ke kýči a odvaha s kýčovitými obrazy tvůrčím způsobem pracovat.
Do světa literatury - pominemeli jeho písňové texty, často též vydávané knižně - poprvé vstoupil v roce 1989, když vydal román A uzřela oslice anděla. Ta kniha byla skutečně zjevením, a to zdaleka nikoli jen v tom smyslu, že by šlo o literární kuriozitu, románový pokus slavného muzikanta. Ne, Nicku Caveovi se podařilo napsat intenzivní, silný román v tradici gotické jižanské literatury.
Pravda, ta inspirace byla místy až příliš silná a některé scény se snad blížily až imitaci děl Flannery O’Connorové či Williama Faulknera, nicméně jako celek působil román veskrze originálně a hlavně přesvědčivě. Jako by do textu Nick Cave vrhl veškerou zběsilou, temnou energii, již tak zhusta ventiloval ve skladbách The Birthday Party a později notně utlumil.
O co větší literární úspěch, o to těžší pokračování. Není divu, že to Nicku Caveovi trvalo plných dvacet let, než se odhodlal k druhému románu. Ten teď s nešťastně přeloženým titulem - Smrt Zajdy Munroa (The Death of Bunny Munro) - vychází i česky.
Asi nepřekvapí, že se Nick Cave rozhodl, jako už tolikrát, pro úplnou změnu směru: namísto venkovského prostředí kdesi na americkém jihu, v zemi, kde se dávno zastavil čas, nás teď zavádí na jižní pobřeží Anglie. Po něm jeho antihrdina, Zajda Munro, popojíždí v doprovodu svého syna z městečka do městečka, snaží se udat různé mastičky a kosmetické přípravky -a při té příležitosti si se zákaznicemi i něco užít.
Evangelium zuřivé feministky Nick Cave kdesi prohlásil, že dvěma hlavními zdroji pro tento román bylo Evangelium svatého Marka a texty zuřivé feministky Valerie Solanasové. To je celkem výmluvné - Zajda Munro je dokonalým prototypem mizogyna. Je to člověk zmítající se v totální křeči, hnaný vpřed závislostí na alkoholu, kokainu a sexu.
Když k tomu připočteme jeho neustálou obsesi ikonami pop-kultury jako Avril Lavigne či Kylie Minogue, nelze si nevybavit britského prozaika Martina Amise ve vrcholné formě a jeho nejpodařenější postavy, jakými jsou Keith Talent z Londýnských polí nebo John Self z Peněz.
Zároveň je však Zajda Munro tragickou postavou, jejíž osud je předznamenám od první věty románu -Zajda Munro musí zemřít. Jeho zastávky u klientek jsou tak „zastaveními“ na cestě k útrpnému konci, který jako by měl být vykoupením pro jeho syna, jenž je ve žlutém Fiatu Punto věrně doprovází.
Nick Cave se ve svém druhém románu představuje v poloze, kterou už dostatečně známe z jeho písní -totiž jako autor zvláštní komedie s nádechem černého humoru. Ve Smrti Zajdy Munroa není nouze o komické situace - výborná je zejména scéna, kdy je Zajda doslova vyhozen jednou klientkou zběhlou v bojových sportech - ani o čistě slovní humor.
Samozřejmě, pokud jde o silné stránky románu, nelze rozhodně nezmínit ani obrovskou jazykovou invenci a způsob, jímž autor dokáže literárně pracovat s různými klišé. Smrt Zajdy Munroa je vynikající kniha - rozhodně patří k nejlepším, které v poslední době vyšly.
***
HODNOCENÍ LN ***** Nick Cave: Smrt Zajdy Munroa
Přeložila Michala Marková Argo, Praha 2009, 240 stran
Cave kdesi prohlásil, že dvěma hlavními zdroji pro tento román bylo Evangelium sv. Marka a texty feministky Valerie Solanasové
