Pro DG 307 byly Živé kvety v době disidentské éry sesterskou skupinou, a to nejen díky žánru, ale hlavně díky Mejlovi Hlavsovi, který hrál v obou seskupeních. Na Živé kvety zas Ivan Jirous zapůsobil při osobním setkání v létě 2007 natolik, že pro něj složili písničku s příznačným názvem Magor. On pak zase na oplátku poslouchal kolem dokola jejich cédéčko...
Když pak Marcel Sauer, ředitel Českého centra, které koncert spolu se slovensko-americkou nadací +421 organizovalo, hledal druhou kapelu, která by s DG 307 v České národní budově vystoupila, padla volba díky Magorovi přirozeně na Živé kvety.
Jak se ukázalo, byl to výběr excelentní. Do českého kulturního stánku uprostřed Manhattanu přivedl diváky všech věkových kategorií. „Přišel jsem sem vlastně na koncert DG 307. Jsem jejich letitý fanoušek a byl jsem tady na jejich koncertě i před dvaceti lety,“ řekl divák Alex Zucker, mimochodem autor anglického překladu románové prvotiny Jáchyma Topola Sestra. „Moc se mi však líbila i ta slovenská kapela. Hráli vskutku přesvědčivě a vše, o čem tady zpívali, jsem jim věřil. Vyzařuje z nich něco krásně živelného,“ dodal Zucker.
A živelně to vypadalo v pátek 13. března i v České národní budově. Zatímco při básních Pavla Zajíčka všichni přítomní seděli na zemi a poslouchali drsnou poezii undergroundového básníka za podkresu psychedelické muziky a ani přitom nedutali, při koncertě Živých kvetů se do tance pustila celá divácká obec nevyjímaje generální konzulku Elišku Žigovou či rockově oblečeného velvyslance při Stálé misi OSN Martina Palouše.
Nejvíce dováděla skupina mladých dívek, která na Živé kvety dorazila až z Pennsylvánie. „Chtěla jsem je vidět na vlastní oči. Jejich CD mi kdysi darovala moje slovenská známá a od té doby je poslouchám pořád dokola,“ řekla po koncertě dvacetiletá Terry Andersonová.
