Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Zakázka všech zakázek

Česko

KOMENTÁŘ

Kde se vzal ekologický supertendr za 114 miliard a proč je riskantní

Slovo korupce se nejrychleji spojí s představou, že někdo chce něco od státu, dá úplatek a dostane to. Slyšíme-li o žebříčku Transparency International anebo testech korupční odolnosti Radka Johna, naskočí nám tahle představa: razítko, které může, a nemusí být uděleno, zakázka, která může, a nemusí být podepsána. Občas se ji povede realizovat způsobem, který ji předurčuje ke slávě na YouTube. Například u slavné karlovarské losovačky pozná každý kromě aktérů případu, o co jde.

Jenže opravdové peníze se vydělávají jinak – v technicky složitých procesech, se kterými má osobní zkušenost jen málo lidí. Co uvidíte na solární elektrárně? Buďto s nechutí zaznamenáte, jak hyzdí krajinu, anebo vás zahřeje povznášející pocit, že stojíte tváří v tvář ekonomice 21. století. To, že tato technologie odvádí vaše peníze do kapsy majitele spolehlivěji než proud do sítě, na pohled nepoznáte. Nerozhodují o tom krystaly křemíku, ale předpisy stanovující umělou výkupní cenu elektřiny. Nemluvilo se o nich v televizi, inzeráty bank nenabízely drobným klientům investice do fotovoltaiky. Ale specifická vrstva lidí se o nich v pravou chvíli dozvěděla. A říká se, že jsou mezi nimi i lidé dobře napojení politicky, a že investovali v jinším stylu než Jan Kasal, který to se svým panelem na střeše trochu nešťastně odnesl za ně.

Základy haly na státní útraty Anebo stavba Sazka areny. Píše se, že na ni stát nedal ani korunu. Není to ale tak úplně pravda. Stát na vykopání základů stavby přispěl 700 miliony korun. Jak je to možné? Na těch pozemcích stávala továrna Lokomotivka, takže půda byla za léta strojírenské výroby znečištěná. A za sanaci starých ekologických škod se při privatizaci zavázal ručit stát. Nešlo to jinak – kdyby chtěl nejdřív všechny staré škody odstranit, nikdy by se k privatizaci nedostal. A kdyby naopak kupcům řekl, že pokud narazí na dosud skryté znečištění, je to jejich problém, nic by neprodal. Takže stát každému kupci poskytl garanci, že, pokud mu Česká inspekce životního prostředí nařídí provést sanaci starých škod, Fond národního majetku jeho náklady uhradí. Na to, jak vážné je znečištění a jak drahou technologií je třeba sanaci provést, se samozřejmě mohou názory odborníků lišit – zvlášť když nerozhodují o svých penězích, ale o státních. A tak se stalo, že dekontaminace pozemků po Lokomotivce byla tak důkladná, že bagry v podstatě vyhloubily na státní útraty základy budoucí haly.

V Topolánkově vládě již na počátku roku 2007 existovala myšlenka, že všechny zbývající ekologické závazky by se mohly spláchnout jednou velkou zakázkou. Cenu jejich sanací by uchazeči „objevili“ ve výběrovém řízení, kde by zvítězil ten nejlevnější. A bylo by jeho riziko, jestli by třeba na zakázce nakonec prodělal. Tato myšlenka má svůj půvab. Stejně tak má svá rizika. První je cena. Každý slyšel o superzakázce za 114 miliard korun; málokdo ví, že těch 114 miliard je číslo bez souvislosti s realitou. To je celková hodnota zbývajících záruk, která se skutečnými náklady sanací nemá nic společného (proto na druhé straně taky není pravda, jak naznačují někteří jednodušší jedinci, že by se zrušením zakázky ušetřilo 114 miliard). Výše smluvních záruk se zpravidla odvíjela od ceny podniku a byla přemrštěná; Fond národního majetku se tomu nebránil, poněvadž mohl poukazováním na záruky snadněji čelit politikům, kteří měli spoustu nápadů, jak peníze z privatizace rychle utratit. Bývalý ministr Kalousek sice tvrdí, že ho používání cifry 114 miliard irituje, ale faktem je, že pochází z materiálu vypracovaného jeho ministerstvem. Aby stát poznal, že je nabídka výhodná, měl by si tedy včas vypracovat důkladnou analýzu možných nákladů (pokud už při zadávání nestanovil maximální cenu). Ale zatím na to příliš nespěchá. Takže jediná známá cifra 114 miliard nastavuje psychologickou laťku: když uchazeči nabídnou cenu okolo 50 miliard, bude to vypadat levně. Přitom to vůbec levné být nemusí.

Druhý problém je spojen s tím, že vítěz bere vše. Turbulence české politiky posledních let dost možná souvisely se soubojem několika velkých podnikatelských skupin. U ekologické superzakázky je součástí jednoho konsorcia (momentálně vyřazeného ze soutěže) skupina PPF, jiný uchazeč je součástí skupiny J&T. Jde jim o tolik, že by nebylo divu, kdybychom se opět dočkali zveřejnění třeba nějakých pikantních fotografií. Příští vláda nebude úspěšnější než ta Topolánkova, pokud se jí řežbu podnikatelských skupin nepodaří dostat pod kontrolu. Strategii „rozděl a panuj“ by lépe odpovídalo rozdělení zakázky na několik menších. Pokud se žádný hráč nebude cítit existenčně ohrožený, klesá i korupční potenciál. Snad o to tvůrci supertendru stojí.

***

Příští vláda nebude úspěšnější než ta Topolánkova, pokud se jí řežbu podnikatelských skupin nepodaří dostat pod kontrolu

O autorovi| MARTIN WEISS, komentátor LN e-mail: martin.weiss@lidovky.cz

Autor: