Stěžuje si na to většina základních škol. Žáci devátých ročníků v druhém pololetí věnují svůj čas zejména výběru střední školy a pak méně či více intenzivní přípravě na přijímačky. Běžnému vyučování už toho moc nedávají -na středních školách se zajímají jen o jejich pololetní výsledky, tak nač plýtvat energií.
Jenže právě tohle se jim na podzim na nové škole může vymstít. Po pár měsících poflakování se budou do tempa těžko vracet, a můžou tak prošvihnout start, který je pro zvládnutí středoškolského prváku často zásadní. Zábavný, i když povinný prostředek, jak deváťáky motivovat, vymysleli na ZŠ Londýnská v Praze. Jmenuje se malé maturity.
„Ten nápad není náš, vím jistě, že jsme se závěrečnou zkouškou nechali někde inspirovat,“ brání se zástupce ředitele školy Václav Nádvorník. Malá maturita na Londýnské sestává ze dvou částí, písemného testu a ústní prezentace. Autorský je však způsob, jaký pro zkoušku zvolili. Úspěšně jej zde aplikují již několikátý rok.
Žáci nejprve pracují na průřezové práci ze všech předmětů. Ta trvá čtyři hodiny a je zpravidla velmi prakticky zaměřena. V matematice například porovnávají tarify mobilních operátorů a hledají ten nejvhodnější, v češtině píší stížnost místnímu úřadu, že jim zavřeli jejich oblíbený rockový klub. Nezapomnělo se ani na tělocvik. „Odpovídají na základní pravidlové situace ze sportů, kterým se u nás věnovali, například kdy se v basketu přerušuje hra, nebo se ptáme na základy olympionismu. Zadání celé zkoušky je aktuální,“ vysvětluje Nádvorník.
Dvanáct minut v češtině a minutové anglické shrnutí Naopak téma ústní prezentace si děti mohou vybrat úplně samy. „Protože prezentace má trvat dvanáct minut, doporučujeme jim, aby to bylo malé, sevřené téma, které mohou za takovou dobu obsáhnout,“ říká Nádvorník. Prezentace musí být připravena v některém prezentačním počítačovém programu - kdo nemá vlastní počítač, pracuje ve školní učebně. Technicky by děti problémy mít neměly, například základy powerpointu se na škole učí již v páté třídě.
U interaktivní tabule právě stojí patnáctiletý student a předvádí neobvyklé divadlo. Učitelkám a spolužákům, kteří sedí naproti němu, s pomocí počítačové prezentace představuje svoji oblíbenou střílečku. Popisuje prostředí, podmínky, bojovníky, vysvětluje pravidla, představuje nejlepší hráče. Má na to dvanáct minut. Na závěr během jedné minuty informace stručně shrne - ovšem anglicky.
Pak následují otázky komise složené z učitelů a žáků osmého ročníků (která posléze rozhoduje, jestli student uspěl, či ne). Je jich překvapivě dost: z čeho jsi čerpal, jaká je časová náročnost hry, co si myslíš o hrách, kde se hráč musí stát teroristou, mohu si koupit nesmrtelnost, je nějak ošetřeno dodržení věkového limitu, čím hra může hráče obohatit... Téma, které si děti vyberou, je naprosto libovolné, jako parametr lze snad uvést jen to, že nesmí odporovat platným zákonům. „Chceme, aby děti mluvily o něčem, co dobře znají,“ vysvětluje zástupce ředitele. Jde o to ověřit si jejich komunikační schopnosti, práci s informacemi, zkrátka všechny dílčí kompetence, které škola ve vzdělávacím programu vytyčila.
A tak je paleta témat každý rok velmi pestrá. Rubikova kostka, móda, můj pes, squatting, saxofon v jazzu... Některá témata jsou vzhledem k věku studentů překvapivá. Jedna dívka, která tancuje ve folklorním souboru, si připravila téma Slovenské národní písně a jejich skutečný obsah. Jindy zaujme náročné zpracování - studentka prezentující téma Móda 60. let připravila rovnou přehlídku modelů s figurantkou.
Úspěšný byl i student, který si jako téma zvolil spisovatele Otakara Batličku. Měl téma perfektně zvládnuté a nenechal se zaskočit ani otázkou, zda a kde je v Praze Batličkova ulice. Informace, které studenti při prezentaci využijí, musí povinně vycházet minimálně z pěti různých zdrojů, z toho dva musí být písemné. S vygooglovanými informacemi si studenti rozhodně nevystačí.
Když si děti téma vyberou, mohou se obrátit na kteréhokoli učitele s žádostí o pomoc. Ten jim pomůže vypracovat osnovu a poradí, kde hledat informace. Někdy ale musí hned na začátku studentovi jeho téma třeba i vymluvit. „Když mi kluk, který si vybral Stevena Spielberga, řekl, že od něj nikdy žádný film neviděl, rychle jsem mu to rozmluvil a přesvědčil ho, ať prezentuje herní konzole. O těch totiž naopak věděl skoro všechno,“ říká Václav Nádvorník.
Ze třeťáku do čtvrťáku až po vypracování studie Osmileté Přírodní gymnázium sice nemá problém s tím, že by se studenti zhruba v polovině studia na školu najednou povznesli, i zde ale zavedli zkoušku, která testuje znalosti a kompetence dětí podobného věku a její splnění je důležité pro další studium.
Na začátku tercie si gymnazisté, zpravidla jednotlivě, ale mohou i ve dvojici, vyberou téma, kterému se budou věnovat v samostatné seminární práci. Zaměření může být libovolné, musí však mít úroveň standardního výzkumu. Výstupem je nejen seminární práce, ale třeba také filmový dokument, sborník nebo konkrétní dílo. Jedna výtvarně nadaná studentka tak vytvořila ve spolupráci s nakladatelstvím omalovánky pro diabetické děti, kde jim připomínala správné stravovací návyky.
Princip je podobný malým maturitám: vybrat si téma, které znám, a na něm si vyzkoušet a prokázat schopnost systematické práce. Ve vyšším ročníku se pak zadání komplikuje. Na základě osvojených postupů odborné práce studenti zpracovávají i pro ně třeba zcela neznámé téma. „Pomáhá jim při tom konzultant, buď někdo z pedagogů, nebo odborník, který se školou spolupracuje. Další nezávislí odborníci potom na práce vypracují oponenturu. Nakonec studenti své dílo prezentují před komisí složenou z pedagogického sboru a také před spolužáky. Kdo neuspěje, musí téma předělat,“ říká ředitel školy František Tichý.
Zkoušku ještě před polovinou studia zařadili proto, aby studenti prokázali schopnost komplexní samostatné práce a také se sami začali v zájmech trochu profilovat. A jen výjimečně se stává, že student neuspěje ani napodruhé. V tom případě dostane na zváženou, zda pro něj má cenu nadále investovat školné do studia, které ho nebaví.
Stydliví bez publika Ani v ZŠ Londýnská nemůže žák práci odmítnout. Malá maturita je tu podmínkou pro uzavření devátého ročníku - kdo neodmaturuje, nedostane vysvědčení, a fakticky tak neuzavře povinnou devítiletou docházku. „Měli jsme jednou studentku, která se rozhodla, že se zkoušce vyhne. Šla tak daleko, že požádala o přestup na jinou školu. Ředitelka té školy nám pak telefonovala a ptala se na důvody přechodu, a my jí řekli o malých maturitách. Její první reakce byla - a můžu se přijít podívat?“ vzpomíná Václav Nádvorník.
Škola ale ke studentům přistupuje citlivě, a jestliže má žák trému, může například diváky vykázat za dveře a hovořit pouze před komisí.
***
KRITÉRIA PRO HODNOCENÍ MALÝCH MATURIT NA ZŠ LONDÝNSKÁ
Komise, která prezentace posuzuje, se skládá ze tří pedagogů a dvou studentů nižšího ročníku. Protože se ale učitelé střídají, a nemají tak někdy možnost porovnávat práce během vícero dní, pracují podle jednotných hodnotících kritérií: * časový limit 10-12 minut * pokrytí (úplnost) tématu
* dodržení osnovy, struktura tématu * žák nečte text, ale plynule o něm hovoří * správnost uvedených faktů * argumentační podložení vlastního názoru * jeden shrnující slide a minutový ústní projev v cizím jazyce * úroveň odevzdaných, počítačově zpracovaných materiálů (powerpointová prezentace atd.)
* odevzdání prezentace na CD * pohotová reakce na otázky zkoušejících * vhodnost doprovodných materiálů * spisovnost projevu (texty i ústní projev) - často se výrazně liší při připravené prezentaci a následných odpovědích na otázky * vhodné oblečení, celková upravenost zevnějšku Zdroj: ZŠ Londýnská
O autorovi| LENKA MARTINKOVÁ, Autorka je stálou spolupracovnicí přílohy Akademie LN
