Křesťanství nás v Evropě naučilo chápat duchovnost v nedělitelném spojení se starostí o lidskost pozemského společenství. Jako pokračovatelka římské říše se církev stala lůnem, z něhož vzešla Evropa. Ať už si můžeme myslet o pokřesťanštění Evropy cokoliv, nelze si nevšimnout, že se kontinent ubránil teokratickému pokušení. Barnavi to považuje za zásadní a zcela mimořádnou událost.
Diskusi o křesťanských kořenech Evropy ovládal strach. Na jedné straně to byl panický strach z křesťanského fundamentalismu Poláků a Španělů. Na straně druhé obava z nových Evropanů, arabských muslimů. Odkaz na křesťanské kořeny se dá přece chápat jako jejich segregace. Roli sehrála ovšem i starost o budoucnost sekularismu. Nenáboženskost veřejného života nesporně patří k základním evropským hodnotám. Ale bez odkazu na své „křesťanské kořeny“, bez přiznání se k nim Evropa opomíjí otázku své identity.
Barnaviho obhajoba je přesvědčivá. Proč je to tak urgentní vtesat zmínku o křesťanských kořenech do mramoru? Evropský duch má dvě tváře. Dobře to prý vystihl Thomas Mann v románu Kouzelný vrch z roku 1924. Přivádí tam na scénu humanistu a demokrata na jedné straně a vášnivého věřícího na straně druhé. Humanismus a demokracie, ale i věroučné zanícení, vedoucí až ke krvavým střetům o ideje, takové byly a zůstávají dvě tváře Evropy. A dodnes nedokázaly dospět k syntéze.
Přispěly k tomu beze sporu dvě války na kontinentě a dnes pak především všeobjímající starost o materiální blaho. Jistě se to dá pochopit, ale preferovaná orientace zatlačuje do pozadí zásadní věc. Nutnost si opakovaně klást otázku, na čem Evropa stojí a s čím padá. Není sporu o tom, že Evropu dělá kultura, svět idejí, duchovnost.
Z této lhostejnosti Evropy k sobě a přehnaným ohledům k ostatním se živí multikulturalismus, představa ideálního soužití lidí rozdílných kultur postaveného na vzájemném respektu. Realita je však jiná. Diskuse o evropské kulturní identitě se potlačuje, zatímco kulturní rozdíly imigrantů se ponechávají bujet až k extrémům. „Nesměšujme multikulturalismus a kulturní rozdíly. Evropa, jež ztrácí zájem o sebe samu, o svou podstatu, neprobouzí u svých občanů obdivné touhy a zmrazuje dokonce i vášně svých milenců.“
Izraelský historik nabídl podnět k zamyšlení, jež není ani jen nostalgickým vzdycháním, ani jen hledáním viníků. Lze si od něho vzít nápad spatřovat duch dnešní Evropy v umění kompromisu a jeho kultivaci.
ČESKY NEVYŠLO L’Europe frigide: Réflexions sur un projet inachevé Élie Barnavi Vydalo nakladatelství André Versailles Ed., Bruxelles 2008. 162 strany.
O autorovi| Zdeněk Müller, Knihy vybíráme ve spolupráci s pražskými knihkupectvími Academia a Fišer
