Čtyřem desítkám státních zástupců, kteří se účastnili koncem minulého týdne pracovní porady s nejvyšší státní zástupkyní Renátou Veseckou, se ta slova nejspíš neposlouchala moc dobře. Státní zástupci by měli být „pány“ přípravného trestního řízení, ale nejsou. Místo toho někdy vládnou předsoudnímu řízení policisté. A státní zástupci jim podléhají.
Důvodů je celá řada, k těm hlavním ale může patřit fakt, že státní zástupci často sami vzešli z policie a používají stejné metody práce. „Mají kamarádské vztahy, kvůli kterým neslouží jako hlídači regulérnosti trestního řízení, jako jakási v pozitivním smyslu brzda,“ říká bývalý vysoký úředník ministerstva spravedlnosti, který si přeje zůstat v anonymitě. Podle něho státní zástupci často policii nevěří, ale jsou pod silným tlakem. „I kdyby chtěli, nemohou s tím nic udělat. Policie je může skandalizovat, třeba zveřejněním informace, že maří vyšetřování důležité kauzy,“ tvrdí zdroj LN.
Místopředseda Nejvyššího soudu Pavel Kučera, který se zmíněné porady účastnil jako host, vidí celou řadu možných důvodů. „Od odborných nedostatků přes profesní rutinu až po některé náznaky vědomého zneužití pravomocí,“ řekl LN Kučera.
Jedním z návrhů, jak kritizovanou situaci ve vztazích mezi policisty a žalobci řešit, je i posílení pravomocí státních zástupců. To ale soudce Kučera jako jediné možné řešení odmítá. „Už současný systém jim dává dostatek pravomocí, které oni zatím neumějí využívat. Takže je podle mne zbytečné jejich postavení posilovat,“ říká.
Problémy ve vztazích mezi policisty a státními zástupci se začaly postupně ukazovat v souvislosti s novým členěním systému státních zastupitelství, který v Česku funguje od roku 1994. Do té doby byl systém řízen monokraticky, z nejvyššího místa, kterým tehdy byla Generální prokuratura.
Nyní má systém čtyři úrovně, od okresních přes krajská k vrchním státním zastupitelstvím, nad nimiž pak stojí Nejvyšší státní zastupitelství. V tomto uspořádání činnost nižšího článku dozoruje vždy jen nebližší nadřízený orgán. Nejvyšší státní zastupitelství tak prakticky nemá možnost do konkrétních kauz vstupovat. „Možností by byl návrat k některým prvkům monokratického uspořádání, který by Nejvyššímu státnímu zastupitelství umožnil dosáhnout až na dno toho systému,“ tvrdí místopředseda Nejvyššího soudu Kučera.
Podobnému tlaku jako státní zástupci jsou ze strany policie často vystaveni i soudci. Ti kritizují fakt, že na ně policie působí prostřednictvím médií. Příkladem může být třeba zadržení fotbalového bosse Jaroslava Starky. Nad dálnicí, kde bylo Starkovo vozidlo zastaveno, létal vrtulník, zakuklení příslušníci zásahové jednotky Starku doprovázeli i k soudu, který rozhodoval o uvalení vazby. Soudce byl pod mimořádným mediálním tlakem, který mohl ovlivnit jeho rozhodování.
Kromě rozhodování o vazbě policie vytváří na státní zástupce a soudce tlak i v případech domovních prohlídek nebo povolování odposlechů. Při domovních prohlídkách by například měla mít policie předem jasno v tom, co hledá a vyzvat k vydání věci. Praxe je ale opačná: nejprve se provede domovní prohlídka a teprve potom policie zkoumá, co vlastně zabavila.
