Jan Herzmann
LN: Sága hledání nového ministra kultury je u konce. ČSSD do čela resortu vysílá bývalého šéfa diplomacie Lubomíra Zaorálka. Je to správný krok?
Tento krok má několik aspektů. První, o kterém se u nás hodně spekuluje, je odbornost. Panuje přesvědčení, že ministr by měl pocházet z prostředí co nejbližšího předmětu svého ministerstva. Ve světě to ale tak obvyklé není. Pan Zaorálek patří do kategorie zkušených politiků, kteří určitě budou umět vést ministerstvo jako organizaci. V podnikání není nic mimořádného, když přichází manažer do prostředí úplně jiné firmy, než v jaké působil do té doby. V české politice nicméně není zvykem, že by si jeden kariérní politik měnil ministerstva.
Důležitější je však podle mě pohled politický. Jestliže ČSSD majoritně chce ve vládě zůstat, potřebovala krizi rychle vyřešit. To znamená dosadit někoho, kdo možná není úplně ideální – třeba proto, že se kulturou v minulosti příliš nezabýval – ale jako politik je těžko zpochybnitelný a má za sebou politické zázemí. Z toho hlediska si myslím, že je to volba správná. Nevím, jestli úplně ideální, zda by neexistoval někdo jiný, lepší, ale myslím si, že je v podstatě dobrá.
LN: Prezident Miloš Zeman odmítal ministrem kultury jmenovat Michala Šmardu s poukazem na to, že není odborníkem na danou oblast. U pana Zaorálka, který také v kultuře obří stopu nezanechal, ale takové zábrany nemá. Proč tomu tak je?
Myslím, že za tím je celkový názor prezidenta na kvalifikaci potenciálního ministra. Pan Šmarda nemá ani vysokoškolské vzdělání. Nikdy se nezabýval řízením tak velkého organismu, jako je ministerstvo. Naopak pan Zaorálek se už problematikou kultury na vládní úrovni zabýval, i když šéfoval jinému resortu. Vláda totiž rozhoduje ve sboru. Tudíž spolu s dalšími ministry rozhodoval i o kulturních záležitostech.
To se o panu Šmardovi opravdu říct nedalo. Takže si myslím, že tady pan prezident nemusí nějakým zásadním způsobem ustupovat ze svých nároků. Z politické roviny to je pro něj přijatelná varianta.
Rozpočet resortu kultury není definitivní, vymínil si Zaorálek. Posvítí si na poslední kroky Staňka |
LN: Lubomír Zaorálek v minulosti prokázal, že umí mluvit s prezidentem Zemanem i premiérem Andrejem Babišem. Mohl by sehrát roli určitého mostu mezi ČSSD, hnutím ANO a Hradem?
Zaorálek je hlavně schopný politik. Bude-li chtít takovou roli hrát, tak ji hrát může. Pak by mohl velmi výrazně pomoci panu vicepremiérovi a předsedovi sociální demokracie Janu Hamáčkovi utlumit pnutí, která ve vládě vznikají a působí je podle mého názoru především paní (Jana) Maláčová (ministryně práce a sociálních věcí – pozn. red.). Přesněji balík starostí, které jsou s jejím resortem spojeny.
Na druhé stranu, pan Zaorálek umí i velice tvrdě kritizovat. Nebál bych se říci i šlehnout bičem. Takže kdyby nechtěl sehrát úlohu smiřitele, může konflikty dokonce rozdmýchávat. Budeme muset asi počkat, kterou z rolí zvolí.
LN: Pan Zaorálek se dlouhodobě bránil vstupu do vlády. Nechtěl, aby ČSSD vytvořila menšinový kabinet s Babišovým hnutím ANO. Bude se v nové funkci muset vyrovnat se stínem těchto prohlášení a postojů?
Předhazováno mu to v každém případě bude. Ale myslím, že je natolik zkušený, aby se s tím vyrovnal, ať už mu to budou předhazovat politici nebo média. Podle mě to nebude mít žádný zásadní vliv na to, jakým způsobem bude ke své úloze přistupovat. Pravděpodobně jde do vlády s nějakou představou, z níž nám skoro jistě nic nesdělí, protože to je součást politické hry – mít sám představu pro sebe a podle ní postupovat. Budeme si muset počkat minimálně oněch pověstných sto dní, jak ve vládě bude působit.
LN: Když se před dvěma lety objevily odposlechy skupiny Julius Šuman, premiér Babiš v jednom z nich velmi ostře nazval Lubomíra Zaorálka „neschopným debilem.“ Myslíte, že to bude mít dozvuk při jejich společném působení ve vládě?
Jsem si téměř jist, že nebude. Zaprvé pan Babiš nejde pro ostrá a někdy i nepublikovatelná slova daleko. Přitom se skoro nikdy nedají vykládat doslova. Podle mého názoru je expresivnější ve výrazech než v postojích. Zadruhé politici musí být na takové situace zvyklí. Pan Zaorálek a dneska asi už i pan Babiš jsou dostatečně zkušení na to, aby se přes takovéto lapálie přenesli. Že to mezi nimi nezpůsobí nějaké přátelství, to je pravděpodobné, ale že by to mělo působit vážné problémy ve fungování vlády, tomu bych nevěřil.
Zaorálek jde do vlády s cílem chránit veřejný sektor. ‚Aby se všechno nerozpouštělo v chladné vodě peněz‘ |
LN: Jak by mohl být pan Zaorálek vnímán v kulturní obci, která často bývá proti svým vrcholným politickým představitelům naladěna bojovně?
To je otázka opravdu na místě. Kulturní sféra by si asi přála někoho méně levicového, než je on. Pravděpodobně vůči němu bude panovat jistá nedůvěra, protože je vysloveně politickým nominantem. A určitě část kulturní sféry řekne, že na to nemá zkušenosti, kvalifikaci, že tam nepatří. Ty hlasy budou asi slyšet víc, než hlasy těch, kteří budou říkat, že je důležité, aby to byl manažer, který zvládne řídit ministerstvo. Ale to se v zásadě dalo čekat. ČSSD nedisponuje nikým, z koho by byla kulturní sféra nadšena.
LN: Pro koho tedy vyznívá porovnání dnes již bývalého ministra kultury Antonína Staňka s jeho nástupcem?
Myslím, že vyznívá nakonec spíše ve prospěch pana Zaorálka, protože jako silná politická osobnost může pro svůj resort leccos vyjednat. Pan Staněk to při omezených politických zkušenostech a při omezeném politickém zázemí ve straně měl při vyjednávání daleko těžší.
LN: ČSSD se snaží vytvořit si rezervoár neokoukaných tváří. K ministru zahraničí Tomáši Petříčkovi a ministryni práce Janě Maláčové chtěla přiřadit i Michala Šmardu jako nového šéfa kultury. Nepovedlo se, místo něj vytahují protřelého politika Zaorálka. Nebude tento krok straně do budoucna spíše škodit?
To je složité. Samozřejmě, pan Šmarda mohl projít tou cestou a stát se jednou z nových tváří. A v budoucnosti ještě možná může. Ale na druhou stranu cesta, kterou pro něj sociální demokracie zvolila, byla asi příliš velká zkratka.
Když na té pozici bude působit matador, tak pokud bude úspěšný a bude působit dobře, může situaci trochu stabilizovat. Protože mnozí bývalí voliči ČSSD jsou poměrně dost konzervativní a nové tváře nevítají úplně s otevřenou náručí. Nevylučoval bych, že u tradičního a dosud věrného voliče sociální demokracie bude tenhle tah vnímán spíše příznivě.
