Dobu, kdy se blíží zápis do prvních tříd, poznám snadno. Volají známí i neznámí a chtějí vědět, jestli nevím o nějaké dobré, nebo ještě lépe elitní škole. Když se jim zdá, že neodpovídám dost konkrétně, vyzvídají: A kam posíláte svoje děti či vnuky vy sama, he?
Říkám, že do nejbližší. Mají tam kamarády, zásadní stížnosti jsme neslyšeli, učitelka vypadá rozumně a v kolektivu nechybějí inspirující jedinci. Nedávno Sebastián vyprávěl, že spolužák Tonda umí krknout tak mohutně, až porazí prázdnou PET láhev.
Tvrdit, že všechny školy jsou stejné, bych si ovšem netroufala. Stejné nejsou ani učebnice. Když například porovnávám běžný slabikář s učebnicí „Čtení“, kterou pro prvňáky napsala Miroslava Čížková, jasně vítězí Čtení. Žasnu nad autorčinou invencí. Učit se číst s její knížkou je jedna báječná zábava, plná her a hříček.
Případ vraždy pětiletého chlapce, na níž asi největší vinu nese matka, potvrzuje teorii o formativní roli prvních měsíců a let života. Ta žena prý byla první dva roky v kojeneckém ústavu bez mateřských dotyků. Už se to asi nepodařilo napravit, což mi připomíná rozhovor s jednou Američankou. V rodině čekají dvojčata a libují si, že se mají narodit v květnu. Díky tomu s nimi může být snacha, učitelka, doma skoro čtyři měsíce. A co pak? Zajímala jsem se. Nějaká najatá dívka. A odstříkávání mléka, na pracovištích. Údajně běžná věc.
„U nás na univerzitě,“ vysvětlila mi ta Američanka, „máme na odstříkávání mateřského mléka vyčleněnou jednu místnost, v níž se teď momentálně scházejí tři novopečené matky. Ale už bylo rozhodnuto, že jim vedení koupí malé elektrické zařízení na záda, které bude mléko odsávat, aniž by bylo třeba přerušit práci v laboratoři.“ Livie Klausová strávila jako desetiletá kvůli nemoci rodičů v dětském domově rok. Možná i proto se Nadace manželů Klausových zaměřuje na děti, které vyrůstají bez rodičů. Minulý týden přišla prezidentova žena na diskusní setkání o vzdělávání dětí v dětských domovech a řekla, že by chtěla, aby se pracovalo nejen s nimi, ale i s jejich rodinami. Aby se do nich ty děti mohly zase vracet.
Jenomže to asi není tak jednoduché. Ředitel jednoho domova vyprávěl, jak na Štědrý večer dostal SMS od dívky, která odjela na svátky k rodičům. Prosila, aby pro ni přijeli, že se to doma nedá vydržet.
Pro mne bylo překvapivé, že některé dětské domovy platí dětem i soukromé školy nebo přípravku na medicínu. Ovšemže díky sponzorům. Livii Klausovou prý trochu zaskočilo, když se jedna dívka divila, proč by si z takového příspěvku nemohla platit kurz břišních tanců. Premiér Topolánek řekl, že by se ještě za této vlády mělo zavést takzvané odložené školné, které by studenti spláceli až po skončení školy. To má svou logiku. Jen upozorňuji: ty shora zmíněné Američanky se vracejí tak brzo po porodu do práce taky proto, že musejí splácet studium.
O autorovi| RADKA KVAČKOVÁ, radka.kvackova@lidovky.cz
