Kavárna Colore, která se před několika měsíci objevila na rohu Jungmannovy a Palackého ulice, se jaksi samozřejmě ze dne na den stala neodmyslitelnou součástí čtvrti. Colore je přesně to, co v pražském centru chybělo: opravdový středoevropský „kaffeehaus“, který sice navazuje na tradici prvorepublikových kaváren, ale přitom je pevně zasazen do kontextu současné evropské metropole. V tomhle podniku můžete prosedět odpoledne s knížkou, ale můžete se tu také připojit na wi-fia brouzdat hodiny na webu za tlumeného pulzu elektronické hudby. Colore zkrátka navazuje na pražskou kavárenskou tradici, aniž by se z ní sypaly piliny.
Mísí se tu zákazníci všech věkových i společenských kategorií, od studentů přes manažery v kravatách a zamilované párečky až po skupinky dam ve věku, na který se žádný gentleman hodný toho jména nesmí zeptat. Všichni usrkávají báječnou silnou kávu a evidentně se tu cítí jako doma.
Tradice si rozumí s modernou Vysokými okny s těžkými závěsy mohou pohodlně usazení hosté sledovat pouliční shon na frekventovaném nároží. Za zvláštní pozornost stojí interiér, kde se architektům podařilo skloubit tradici s prvky moderního designu. Elegantní béžovo-krémové pruhované tapety podtrhují červené dveřní rámy a obložení. Motiv pruhů se opakuje na štědře vypolstrovaných křesílkách, jejichž barevná kombinace připomíná kreace z dílny návrháře Paula Smithe. Na konci nekuřácké místnosti je ještě salonek oddělený zásuvnými dveřmi jak v japonské vile a po celé délce stropu se táhne obnažená klimatizační roura kontrastující s jinak spíše klasickým interiérem. Kuřáckou místnost momentálně zdobí výstava reprodukcí graffiti Brita Banksyho. Když přičteme ochotný, mladý a pohledný personál se zápalem pro kvalitní a stylově servírovanou kávu, máte kavárnu, která by klidně obstála i v Berlíně či ve Vídni.
Colore se ovšem snaží vyniknout i na poli kulinárním. Proto jsem se sem po několika posezeních u kávy přišla naobědvat. Okamžitě jsem se rozhodla pro adventní menu, které prý bude k dispozici až do 23. prosince. Menu se skládalo z dýňové polévky se sušeným ovocem a mandlemi, pošírovaného lososa v bylinkové páře a citronového sorbetu s vinnou redukcí, to vše za 285 Kč. Můj společník si dal karamelizovaný fenykl s anýzovými semínky a pomerančovou šťávou (79 Kč) a jako hlavní chod steak z roštěnce s grilovanou zeleninou (385 Kč). Ochotná číšnice nám na požádání přinesla karafu s obyčejnou vodou z kohoutku a my jsme mohli začít s degustací.
Má dýňová polévka byla bezpochyby hvězdou celého oběda. Už při prvním soustu mi na jazyku rozkvetla celá škála chutí, jimž vévodila drcená semínka fenyklu, zázvor, sušené švestky a meruňky. Kolegův do měkka ugrilovaný fenykl také nebyl špatný a jeho sladkokyselá chuť by bývala dobře kontrastovala s hovězím steakem.
Ten už ale tak úžasný nebyl. Nutno podotknout, že se obsluha mého partnera vůbec nezeptala, jak chce maso připravit, a postavila jej před hotovou věc – to jest skrz naskrz propečenou flákotu, která nebyla v nákroji skoro vůbec růžová. To se partnerovi, který své steaky rád krvavější, příliš nezdálo. Grilovaná směs cuket, lilku a rajčátek byla sice chutná a křehká, ale dojem z příliš upečeného masa už nezachránila.
Můj losos s krevetkovým ragú a osmaženými brambůrky se sice po lehkém stlačení plochou stranou nože poslušně rozvrstvil, ale maso bylo trochu suché a mdlé. Dojem sice částečně napravilo ragú z nastrouhané kořenové zeleniny, ale to by se zas bývalo docela dobře obešlo bez fádních, zjevně rozmrzlých minikrevet.
Jako dezert si kolega odešel vybrat k prosklenému baru jeden z půltuctu domácích dortů. Pořádný klín z bílého krému a nadýchaného piškotového korpusu zdobený čerstvými jahodami, ostružinami a kiwi by nám býval bohatě stačil oběma, mně ale mezitím dorazil můj citronový sorbet zalitý žlutavou vinnou redukcí a servírovaný efektně ve skleničce na martini. Redukce byla sice na můj vkus poněkud přesládlá, ale celkový dojem byl celkem osvěžující.
Oběd jsme zakončili kávou, kterou zde umí nejen uvařit, ale i správně naservírovat na stříbrném tácku se skleničkou vody. Silné ristretto (42 Kč) i nadýchané, krémovité capuccino (48 Kč) připravené z kvalitní aromatické kávy jsou jedny z nejlepších, které jsem v Praze ochutnala.
Snídaně pro zamilované Mají tu také obsáhlé snídaňové menu včetně asi tuctu vaječných jídel do 100 Kč. Pro ty nejnáročnější (či nejzamilovanější) tu mají snídani Champagne se sklenkou Moet Chandon, uzeným lososem a čerstvým ovocem za 765 Kč.
Co mě zarazilo, byla takzvaná PastArena, která zákazníkovi umožňuje vybrat si ze sedmi druhů těstovin a osmi omáček a libovolně je zkombinovat. Někomu to může připadat zábavné, ale já se domnívám, že paskvily jako penne aglio e olio či gnocchi alla carbonara (v Itálii obojí podávané zásadně jen se špagetami) nemají v seriózní restauraci co dělat. Jak by se vám líbilo, kdyby vám někdo naservíroval svíčkovou s bramborem či koprovku s rýží?
Co se jídla týče, je v Café Colore ještě co dohánět. Hlavní ingredience úspěšně kavárny už tu ale mají: atraktivní prostředí, uvolněnou atmosféru, a hlavně: výtečnou kávu.
***
Café Colore
Palackého 1, Praha 1 Tel.: 222 518 816 www.cafecolore.cz
O autorovi| Milena Brejchová, recenzentka restaurací
