O Salmanu Rushdiem bylo letos již slyšet dostatečně. Nejprve vyšel jeho nový román Čarodějka z Florencie (recenzi LN již přinesly). Potom se jeho román Děti půlnoci stal The Best of Booker - tedy byl vyhlášen nejlepším dílem mezi vítězi čtyřiceti ročníků Bookerovy ceny. A nyní vyšel v překladu Pavla Dominika a Zuzany Mayerové autorův předposlední román Klaun Šalimar z roku 2005.
Prozaik ve svých románech kromě stylu a fabulačních schopností proslul rovněž propojováním Východu se Západem. V tom pokračuje i v Klaunu Šalimarovi, jehož příběh se odehrává na rozličných místech zeměkoule. A Salman Rushdie samozřejmě ve svém románovém kotli také znovu mísí privátní život s veřejným a „vysoké“ s „nízkým“.
V kašmírském Šírmálu a Pačígámu vedle sebe nejprve žijí muslimští a hindští obyvatelé v poklidu. Daří se i lásce tanečnice Búnyi a provazochodce Šalimara. Jenže jednoho dne kašmírská idyla skončí. A také soužití Búnyi a Šalimara. Tanečnice totiž začne mít milostné pletky s velvyslancem USA Maximilianem Ophulsem, hrdinou protinacistického odboje.
Klaun Šalimar podniká výpravu pomsty. Kritici román hodnotili také jako příběh, který se vyjadřuje k současným problémům s terorismem a náboženským fanatismem: „Vrah byl profesionál, ale důsledky americké politiky v jižní Asii a jejich ozvěny v bludišti paranoidní džihádské mysli se spolu s dalšími geopolitickými proměnnými z vyšetřovací analýzy postupně vytratily a mohly být nejspíše z rovnice vyškrtnuty. Obraz se zjednodušil a proměnil ve staré známé schéma: podvedený a nyní pomstěný manžel, zostuzený a nyní téměř dekapitovaný svůdce...“
Román Klaun Šalimar je tedy příběhem o pomstě, o ztrátě nevinnosti, ale také o politickém pokrytectví. Próza Salmana Rushdieho pak klade v souvislosti s odplatou i otázku, zda rozhodnutí soudce opravdu člověku vrátí ztracenou rovnováhu. A autor rovněž ukazuje, že teroristé jsou lidé, kteří své činy vidí jako řešení nastalé životní situace. Což samozřejmě není omluva.
Kniha měsíce
Každý si samozřejmě čte, co chce a kdy chce. Nicméně z hlediska počtu knih, které se navalí na pulty knihkupectví, je září po jarním veletrhu Svět knihy druhým nejbohatším obdobím nakladatelské sezony. Z překladové literatury je na prvním místě třeba upozornit na tři díla ze střední (či východní?) Evropy. Po povídkové knize Nejsmutnější kapela na světě nyní vyšla další próza maďarského autora Lászla Darvasiho - rozsáhlý román Legenda o kejklířích se slzami (Dauphin). Z rumunské literatury je to rovněž objemný román Normana Maney Chuligánův návrat (Havran) a z jihoslovanského světa k nám doputovala povídková kniha Mijlenka Jergoviče Sarajevské Marlboro (Periplum). Nespala ale ani česká literatura. Třetím svazkem byla dokončena edice Korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha (Akropolis). V cílové rovince se ocitl taktéž náročný projekt Lexikonu české literatury (Academia). Dále vyšel román Cukrový klaun Martina Sichingera, letošní vítěz Literární ceny Knižního klubu, či nová básnická sbírka Víta Janoty Miniová pole (Dauphin). Loňská laureátka Nobelovy ceny Doris Lessingová byla českému čtenáři připomenuta hned dvěma knihami - rozšířeným vydáním povídkové sbírky Muž a dvě ženy (Odeon) a románem Puklina (Jota). Ve vydávání díla Philipa Rotha pokračuje Mladá fronta, tentokrát to je román Sabbathovo divadlo. A knihy Witolda Gombrowicze dále zpřístupňuje Revolver Revue - nyní jde o svazek Naše erotické drama. John Banville, irský držitel Bookerovy ceny, se zas představuje pod pseudonymem Benjamin Black jako autor detektivního románu Kdo je bez viny (BB art). Nakladatelství Paseka pak vydalo tři atraktivní tituly. Prvním je kniha Roberta Saviana Gomora o neapolské mafii, druhým román Georgese-Marca Benamoua Mnichovský přízrak o francouzském premiérovi Édouardu Daladierovi v době mnichovské konference a třetím překlad prózy Klaun Šalimar Salmana Rushdieho. Román věhlasného autora byl zvolen knihou měsíce září LN.
