PIVRNCOVA PENALTA
Smutná i k popukání. Co se dneska šustlo, zítra už může být zašoupnuto do významných dnů. Výročí všelijakých událostí se dají pitvat každý den, rok anebo jako pětiletka. Aspoň je o čem psát, pak i o čem mluvit a parádně si o tom podrbat.
V našich končinách je obvyklé, že nějaké ty datumky, kterým je potřeba dát dekorum, máme v zásobě a jedeme podle výročního jízdního řádu. Zapálit svíčku u fotky mrtvého bližního svého, naškubat manželce kytku v den, kdy byla veselka, zorganizovat sraz spolužáků po mnoha letech… Když se tak rozhlížím v tomto týdnu, „významná“ výročí se nám sešla. Nejváženější je určitě polokulaťoučká pětapadesátka pantáty Paroubka, ještěže nám ty její oslavy chtěli zaplatit sousedé z Rakouska. Oni na to mají, protože co nevidět budou proudit do jejich země procesí a tak vydělají. Ani zjevení Panny Marie totiž nebudí tolik pozornosti jako objevení Nataši Kampuschové. Jo, jo, už je tomu rok…
To je šťastná událost, trýznivá „výročka“ si zase vybrala 21. srpen. Máme ho letos zase probraný skrz naskrz, a to ani nejsou kulatiny! V dobách socialismu se velebilo v srpnu Slovenské národní povstání, díra se musí něčím zaplácnout. Kdo tomu šéfuje, takový má výročí punc. (Ježíšmarjá, snad poslanci nezvolili osudově blbě 21. srpen k finanční reformě!)
Jednou výročí slavíme, jindy nad ním smutníme. Každej v hlavě přetřásá nějaké ty datumové vzpomínky a nezapomene si připomenout, že před pěti lety tekla velká voda a odnesla nám čuníka, Pepa už tři roky nechlastá a už je to deset let, co začal.
Jeden Číňan měl zase šest let v oku čtyřcentimetrový střep, konečně mu ho našli a vytáhli. Příští rok může slavit rok bez střepu a sedm let, co se mu tam ten střep z pivní láhve uhnízdil.
S výročími to je prostě ošidné. Jedna jsou ale jasná. Ta sportovní. Když dostaneme na mezinárodním kolbišti nakládačku, nafurt to už bude jubileum k pláči. Ale jestli někdo přiveze olympijské zlato, den, kdy se tak stalo, je navěky vznešeným a hrdě se do hrudi bijícím výročím. (Dokazuje to i výzkum, kterou ženu by chtěli čeští muži pozvat nejradši na večeři, přece Neumannovou!)
Začíná mistrovství světa v atletice, významná příležitost zvítězit a po zbytek života slavit den, hodinu, minutu, kdy jsem se vyšplhal na vrchol světového žebření…Z českejch řad tipuju Šebrleho a Špotákovou a ještě Dvořáka. Sice má bolavou patičku, ale znáte ho, vždycky si něco vymyslí, kdyby to smrdělo ostudou, svede se to na Achillovu patu...
O autorovi| Petr Urban, kreslíř a sáňkař
