O pár let později se pak v přítomnosti autora těchto řádků vyjádřil jistý pořadatel benefičního festivalu, že je mu vlastně jedno, kdo na „jeho“ festivalu hraje. „Fakt to je úplně lhostejné. Hlavně když na něj přijdou lidi. Pro mě je důležité, aby se vybralo dost peněz na dobrou věc, to, kdo tu hraje, není podstatné.“
Před pár dny se konal na letišti v Milovicích festival Votvírák. Vedle na tomto typu akcí obvyklých jmen typu Wohnout, Kryštof nebo Chinaski, kteří jsou na programu skoro všude, tu zahrála i řada těch, kteří se často rádi vyjadřují a tváří nekompromisně – hip-hopoví Pio Squad či Indy a Wich, rockoví Sunshine nebo mladý písničkář Xindl X. Na vedlejší scéně zároveň vyhrávali nejen už polozapomenutá Argema, ale i Michal David a Lunetic. Nikomu z těch ostatních evidentně nevadilo hrát na stejné akci. Po skončení si pořadatelé pochvalovali, že dorazilo přes sto tisíc lidí (vstup byl zdarma).
Zdá se, že těch, u kterých se vyhraněné názory prezentované v rozhovorech nerozcházejí se skutečným chováním v praxi, postupem času ubývá. Zásady a pevné postoje se už dnes nenosí. Jakže to kdysi zpívala skupina Manželé? „Jo, prachy mít, ty nesmrděj, jen aby nám všem bylo hej…“ Proč najednou u toho vyvstává nepříjemný pocit, že dnes by ten text už skoro nikdo ironicky nechápal?
O autorovi| Antonín Kocábek, redaktor LN
