Vroce 1996 vyšla zajímavá deska Three Hanks: Men With Broken Hearts. Svou koncepcí spojovala hlasy tří generací country rodiny Williamsů. Tou dobou již zesnulou legendu Hanka Seniora doplnil v archivní stopáži jeho syn Hank Williams Jr. (1949), dodnes úspěšný zpěvák tradičního amerického country, a vnuk Hank Williams III (1972), který klasickým pojetím čehokoli naopak provokativně pohrdá.
O ženských a rvačkách Se svým uhlazeným debutem na country scéně ale Hank III spokojený nebyl a v roce 1999 vydal první sólo album Risin’ Outlaw, svoji vlastní představu o country. V jeho podání bylo špinavé, ostré a pěkně rychlé, přitom ale ctilo jeho hrdiny: George Jonese, Johnny Cashe, dědu Hanka, Davida Allana Coea, Merle Haggarda, Waylona Jenningse... Na dvojce Lovesick, Broke and Driftin’ ještě přiostřil, ale teprve dva roky starou Straight to Hell se mu podařilo vytočit americké konzervativní publikum (a vlastní vydavatelství) do červena.
Bez ostychu poplival a pošlapal všechno, co mu přišlo do cesty. Obklopen svou doprovodnou kapelou Damn Band, do svého pojetí country vpáčil ještě víc drzého rebelského punku, texty o alkoholu a drogách, ženských a barových rvačkách kořenil rouháním, spoustou nadávek a sprškou sprostých slov. „Někdo říká, že tohle není country, no tak fajn/ Protože já nepotřebuju, aby mi nějakej teplouš schvaloval, co hraju/ Říkají, že se neumím chovat a že se jenom ničím/ Ale víte co? To vaše takzvaný country stojí za pěkný hovno!“ Obchodní řetězec Wal-Mart odmítl album prodávat a vydupal si cenzurovanou verzi, Hank III se kvůli desce do krve pohádal se svým labelem, nashvillským gigantem Curb Records (v rámci svojí kampaně nechal natisknout trička s nápisy FUCK CURB), ale jeho popularita závratně stoupala. Aby ne: potetovaná, věčně nalitá nebo zkouřená mánička, která pro žádné fuck a shit nejde daleko, působí na tradiční scéně jako zjevení.
Album se vyšplhalo až na 17. místo oficiální americké country hitparády a Hank III mezitím svými koncerty vymetl každý bar všech světových stran od Tennessee. S velkým úspěchem. Do toho stihl vydat s hardcore punkovou bokovkou Arson Anthem, kde hraje na bicí, eponymní debut.
Křik pro děcka v černém V druhé půlce října vyšlo Hankovi III čtvrté studiové album Damn Right, Rebel Proud. Aby předešel zbytečným tahanicím, ani se neobtěžoval domluvit se s Curb Records a album vydal u imprintu Sidewalk. Ostatně si celou desku napsal i nahrál doma na koleně s pomocí svých kamarádů. A stal se zázrak: do hitparády vstupovala na druhé příčce žebříčku.
Náladou novinka pokračuje přesně tam, kde album Straight to Hell skončilo; tedy zase o něco blíže peklu. Už v první rozjeté skladbě se Hank III naváží do slavného country pořadu Grand Ole Opry, nebojí se ani desetiminutový epos P. F. F. („Žiju rychlej a osamělej život, dělám si co chci/ Plivu vám do ksichtu, jsem totiž vysoko nad váma...“), ale ani poctivého nashvillského country, kde navazuje na tradici těch nejlepších.
Album propaguje singl Long Hauls & Close Calls, „trochu křiku pro děcka v černym a starý dobrý banjo pro všechny ostatní“. Že vás nebaví country? Ale kdeže!
HODNOCENÍ LN *****
Hank Williams III: Damn Right, Rebel Proud
50:41, Sidewalk Records 2008
***
Hank Senior
Hank Williams (1923-1953) byl americký, charizmatický i rozporuplný zpěvák, kytarista a písničkář, jedna z legend a zakladatelů žánru country music a rokenrolu 20. století. Pocházel z prostých poměrů, v devatenácti letech utekl ze školy a živil se jako hudebník po divokých venkovských tancovačkách. Ve 23 letech si opatřil první rozhlasové angažmá a poté, co se zde etabloval, byl přijat do nashvillského pořadu Grand Ole Opry. Následoval raketový vzrůst populatity a rychlé čtyři roky obrovských úspěchů a slávy doplňované neméně legendárními flámy a naprosto fatálními alkoholovými propadáky. Zemřel na následky celkového alkoholického a jiného zdravotního vyčerpání v jednom ze svých cadillaců.
