Na úvod to podstatné, aby nedošlo k nějakému nedorozumění: Vždy bude nesrovnatelně víc prohrát, třeba i sestoupit a být slávistou, než vyhrát a být rudým kašparem! Ostatně, pokud právě neobědváte, zkuste si představit, že na sebe obléknete, byť na minutu, ten nahnědlej hadr a máváte jakousi barevnou kombinací, kterou by dobrovolně nezvolil ani majitel kolotoče. Prostě není tak zle.
Tentokrát jsme si snad poprvé od začátku ligy vyhrát zasloužili, ovšem čert vždy kálí na větší hromadu. Vždyť je to zázrak. Co byste říkali například na mančaft, co má v brance nevidomého gólmana, či na pozici stoperů dva hráče po obrně a přesto hraje první ligu? To my jsme na tom ještě hůř – máme za majitele zřejmě nějaký póvl, který se ani nemůže ukázat mezi slušnými lidmi, na lavičce Jarolíma a přesto se v lize zatím držíme! Klobouk dolů, kluci.
Poděkovat musíme většině hráčů na hřišti a jmenovitě Milanovi Černému, mladému Vyhnalovi, Koubskému a Trappovi zvlášť. To byla Slavia! Ale co je to platné, když nejspíš momentálně nejlepší player (Dembélé) nenastoupí vůbec, nejlepší střelec (Kisel) je za nerozhodného stavu vystřídán Jandou, defenzivní a hlavně tragický Ragued nahradí v době našeho tlaku ofenzivního Koreše a osm minut před koncem střídá horší útočník lepšího (Hora za Vyhnala)?
Normálně by tohle byla sabotáž, v našem případě to je Jarolímova slavná (anti)koncepce. Nemá pravdu kolega z jedné internetové diskuse, že jsme se definitivně propadli už po krk do bahna. Je to totiž zcela jiná materie a my dobře víme čí!
Autor (41) je tradicionalista ctící víru otců a zásadu, že krev není voda, i pokud jde o fotbal a věrnost Slavii.
