Nedávno jsme s kamarády řešili naši oblíbenou otázku, týkající se nejlepšího – povětšinou vysněného – auta. Jako vždy jsme zabředli do vášnivých diskusí, zda je lepší Ferrari 430 Scuderia, Subaru Impreza STI, BMW M3, nebo třeba hardcore v podobě Arielu Atom nebo KTM X-Bow. Argumenty byly nejrůznější, od výkonové hmotnosti přes časy dosahované na různých tratích až po prostý fakt, co se jednoduše každému z nás nejvíc líbí.
Diskuse to byla vášnivá, plná individuálních pohledů na jednotlivá auta a na segment sportovních vozů vůbec. Až nás z přátelského boje vytrhl muž sedící u vedlejšího stolu. Doslova nás rozdrtil jednoduchou otázkou: „Chlapi, k čemu vám takováhle auta vlastně jsou, když s nima stejně můžete jezdit jenom devadesát nebo sto třicet?“
Jeden z kamarádů bryskně a pohotově odvětil, že tato auta jsou jednoduše pro radost. Našemu sousedovi to sice překvapivě stačilo, mně ale moc ne.
Vždyť on měl ten chlapík pravdu a argumenty, že zrychlení není nijak omezeno předpisy, neobstojí. Je přece nad slunce jasné, že kdo si koupí auto s výkonem, řekněme, nad dvě stě koní, ten jednoznačně říká – pozor na mě, určitě budu porušovat rychlostní předpisy. Na přemisťování v rámci rychlostních limitů dnes i pro plně vytížené osobní auto hravě stačí motor s výkonem kolem stovky koňských sil. Víc není potřeba.
Problém nastává, když pro vás auto přestává být nezáživným prostorovým přemisťovadlem, do nějž nastupujete s pocitem nutnosti a otrávení z vidiny času promarněného v dopravních zácpách. V ten okamžik je totiž pro vás auto hobby záležitostí, podobně jako pro jiné třeba rybaření, modelářství, sběratelství a já nevím, co ještě jiného. Zatímco provozovatelé těchto koníčků mají široké možnosti, jak je pěstovat, automobilisté a vlastně i motocyklisté mají oficiální možnosti omezené.
Jedním ze způsobů, jak si můžete užívat vlastností svého auta do sytosti, jsou amatérské závody, které se na různých tratích konají stále častěji. Velmi atraktivní jsou také jízdy veřejnosti na velkých závodních okruzích v Brně a Mostě – to je ale vzhledem k typu účastníků poměrně nebezpečná záležitost pro vás i váš vůz. V každém případě si řízení svého auta můžete beztrestně užívat buď přepisovými rychlostmi na silnici nebo naopak v ostrém závodním tempu na uzavřených tratích.
Z toho je jasné, že ten, kdo má auta jako koníček, ale není ochoten věnovat mu příliš mnoho času a peněz a se svým autem se chce jen občas svézt rychleji, než je povoleno, nemá na růžích ustláno. Já se svými kamarády to řešíme brzkým nedělním vstáváním a vyjížďkami za rozbřesku, kdy se teprve zažehávají lasery radarů. A přitom závidím klidu a bezstarostnosti rybářů a modelářů.
