Evangelický kostel v Olomouci zaplnily při pietě desítky lidí, celkově se jich přijely se Zdeňkou Mašínovou rozloučit přes dvě stovky. Před rakví se mezi věnci a květinami vyjímal Řád Tomáše Garrigua Masaryka I. třídy, státní vyznamenání, které v říjnu 2023 Mašínová obdržela od prezidenta Petra Pavla za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.
Zdeňka Mašínová zemřela minulou středu ve věku 92 let v olomouckém domově pro seniory. Hned v první řadě před rakví seděly obě neteře, dcery Josefa Mašína mladšího, které na rozloučení dorazily z Ameriky. Podle nich bude jejich tetu připomínat rodinná hrobka ve středočeských Lošanech a také místo na hřbitově v pražských Ďáblicích, kde Zdeňka Mašínová pátrala po hrobě své matky.
„Tak si to teta přála a my její přání respektujeme,“ uvedla dcera Josefa Mašína Sandra, jež dlouhodobě udržovala s tetou Zdeňkou blízký vztah a pomáhá s uchováváním rodinného odkazu.
 |
Na dotaz, zda se na rozloučení chystal i její otec, odpověděla, že nikoli. Podle Sandry o tom ani nepřemýšlel. „Ale byl velice smutný, že ztratil sestru, to si umíte představit, byla to jeho milovaná rodina,“ dodala.
Bratr Ctirad, jenž spolu s Josefem založil protikomunistickou odbojovou skupinu, zemřel před patnácti lety ve Spojených státech amerických, kde je i pochovaný. Do Česka se stejně jako Josef Mašín nepodíval ani po roce 1989 s odůvodněním, že jejich rodná zem nezpřetrhala právní i jiné vazby s komunistickým režimem.
Z tohoto důvodu Josef Mašín chyběl například i na pohřbu spolubojovníka Milana Paumera.
Ostatky by měly být zřejmě uloženy na několika místech. „Zdeňka Mašínová si přála část ostatků uložit do hrobu svého manžela, což je na hřbitově v pražských Ďáblicích, a část bude v rodinné hrobce v Lošanech,“ řekl Drahomír Ševčík, blízký přítel rodiny, který pohřeb vypravoval.
Vojenský historik Eduard Stehlík vysvětlil, že v rodinné hrobce v Lošanech je uložena kadeř vlasů Ctirada Mašína. „Tu mu Zdeňka odstřihla při pohřbu v Americe a jako památku ji přivezla právě do rodinné hrobky,“ uvedl historik.
V pražských Ďáblicích pak chce být podle něj pohřbena proto, že ji tam zavedlo pátrání po ostatcích její maminky, která byla vězněná gestapem a ve vězení i zemřela.
„Zdeňce vadilo, že bydlí ve Švermově ulici“
Na obřad přinesl vlastnoručně malovanou svíci Josef „Pepíno“ Maraczi, se Zdeňkou Mašínovou se podle něj znali. Svíci chce nechat hořet na její počest v okolí kostela. „Maluji svíce na všechny pohřby svých přátel. Musel jsem přijet až z Prahy, ale nemohl jsem chybět,“ vysvětlil Maraczi.
Vzpomenul, jak byla Mašínová nešťastná, že bydlí ve Švermově ulici. „Přála si, aby tu ulici nebo její název zrušili, ale bohužel to neprošlo zastupitelstvem. Byla z toho smutná,“ řekl k pojmenování ulice po Janu Švermovi (1901 – 1944), novináři a komunistickém funkcionáři, který byl blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda.
Přijely i známé, rozdávaly se odznáčky
Z Opavy dorazila i Eva Dratvová, která se se Zdeňkou Mašínovou potkala na Svatém Hostýně na pouti muklů. „Tím vzniklo naše přátelství a pokračovalo donedávna,“ řekla, zatímco přítomným rozdávala odznáčky se vzpomínkou na Mašínovou.
Rozloučit se přišla také Olga Bezděková, která se s rodinou Mašínových často stýkala, za bratry Josefem a Ctiradem byla i v Americe. „S Josefem jsem si volala krátce poté, co Zdeňka zemřela. Zavzpomínali jsme spolu na minulost, na rodinu, poplakali jsme si. Zdeňku jsem měla moc ráda,“ uvedla Olga, která se narodila v roce 1946.
Její otec byl Stanislav Rejthar, jenž za druhé světové války bojoval v Royal Air Force. V roce 1944 se přesunul pomáhat ve Slovenském národním povstání. Po roce 1948 byl stejně jako jeho kolegové ze zahraničního odboje perzekvován komunistickým režimem. „To poznamenalo i můj život. Od dětství jsem vyrůstala v prostředí, kde se otevřeně mluvilo o zločinech, které komunisté páchali. I tím jsem si byla se Zdeňkou blízká,“ dodala pamětnice.
Hlavně odvahu, vzkazuje v divadelní hře
Mašínová, která po celý život bojovala proti komunistickému režimu, byla poslední dobou upoutaná na lůžko. Naposledy se ukázala na veřejnosti při uvedení komiksu Tři královny olomouckých autorů Petra Zavadila a Martina Šinkovského, premiéru představení Jejich sestra v Moravském divadle Olomouc již ze zdravotních důvodů nezvládla.
„Jak komiks, tak divadelní hru Zdeňka Mašínová přivítala. Nikoliv proto, že bude ‚slavná‘, ale aby se šířilo poselství rodiny Mašínů a další generace se mohly dozvědět o krutých podmínkách, jež diktatury 20. století obyčejným lidem připravovaly,“ vzpomíná spisovatel Šinkovský, který se s ní při tvorbě komiksu i divadelní inscenace často potkával.
„Celý život stála ve stínu svých bratrů a pykala za to, že neslevila ze svých hodnot. Teď se mohla stát aspoň na chvíli hlavní postavou ona,“ svěřil se Šinkovský.
Sama Mašínová v závěru inscenace Jejich sestra vzkázala: „Já jsem na konci a vy na začátku, tak uvidíte, jak váš život bude pokračovat.“ Poté všem popřála hlavně odvahu.
Zpráva o jejím odchodu ze světa zasáhla nejen tvůrce představení a historiky, kteří se s ní setkávali, a její nejbližší. Právě rodina ve spolupráci s jejími blízkými přáteli organizuje veřejné smuteční rozloučení v kostele Českobratrské církve evangelické v Olomouci.
