PRAHA Na obrazovky České televize se seriál Jiřího Stránského a režiséra Hynka Bočana Zdivočelá země vrací obohacený o nová pokračování. Nejprve si diváci mohou zopakovat všech dosavadních dvacet dílů, na ně pak v listopadu naváže premiérová třetí řada. Pilotní díl uvede ČT na prvním programu v neděli 22. června od 20 hodin. Od pondělí 23. června se pak seriál bude na ČT 1 objevovat v hlavním vysílacím čase každé pondělí.
Sága Jiřího Stránského zachytila mezní situace novodobých československých dějin: začíná v době bolestného osidlování pohraničí v prvních letech po osvobození a léty kolektivizace (první řada seriálu z roku 1997), pokračuje dramatickými padesátými lety plnými politické zvůle a bezpráví (osmidílné pokračování z roku 2001) a zatím poslední série došla v čase na konec let šedesátých a začátek normalizace (třetí řada z roku 2008 dosud nebyla uvedena).
Příběh bývalého západního letce Antonína Maděry, který se po válce vrátil domů a v nových podmínkách se stal šéfem mladých rádobykovbojů, kteří přišli do pohraničí spíše za dobrodružstvím, je zasazen do idylického Krušnohoří. Hrdina přichází do zcela jiného Svatého Štěpána, než byl ten, který musela jeho rodina v roce 1939 opustit. Realita pak bohužel předčila nejbujnější fantazii a na Maděrově osudu se zobrazují veškeré neduhy poválečného vývoje v Československu. Životní role Martina Dejdara Všech třicet dílů odehrál představitel hlavní role Martin Dejdar. „Podepsal bych to znovu všechno,“ říká a neskrývá, že tak rozsáhlá role a tak závažné téma pro něj znamenalo velkou příležitost. „Je to moje životní role. Mám ji rád a vážím si jí, protože je o něčem a nese poselství. Nese velkou část historie téhle země a zvlášť historie, která je pořád zahalena nejistotami, křivdami, lidskou nenávistí, zrůdností komunistického zřízení. To téma tíží nejen komunisty, ale jakoukoli vládu od roku 1990, protože ani vlády, ani nikdo další se k bývalým politickým vězňům nepostavil čelem, nikdo se nikomu neomluvil a nikdo neřekl, že byly zničeny tisíce životů, potažmo miliony osudů. To všechno ten seriál připomíná. Jsem velmi rád, že se v sérii a v další časové ose pokračovalo s natáčením příběhů o tom, co bylo dál v sedmdesátých letech.“
Martin Dejdar vypráví, jak situace a dění, které nezažil, konzultoval: „Nic jsem nestudoval, jen jsem se ptal. S odborným poradcem seriálu a někdejším muklem Františkem Zahrádkou jsem prožil roky. Hodně jsem o všem mluvil s režisérem a samozřejmě s autorem. Taky mi moc pomohl Srdcerváč, velký knižní rozhovor, který s Jiřím Stránským sepsal Jan Lukeš. Je to rozhovor o celém jeho životě. Ještě předtím, než jsem otevřel první stránky, jsem si myslel, že toho Jirku tak trochu znám. Ale pak jsem poznal, že jsem o něm nevěděl zhola nic. A pochopil jsem, co tenhle člověk, jeden z lidí téhle země, zažil. Že to bylo šílené, neuvěřitelné a zároveň fantastické.“
Představitel Maděry se při práci na seriálu setkal i s některými z těch, kteří byli předobrazem hrdinů. „Čekal jsem, že budou třeba zapšklí, pomstychtiví, zlomení, ale oni nejsou, alespoň většinou ne. Mají jednoho společného jmenovatele. Všechny mrzí, jak se od nich distancovali politici. Zřejmě proto, že ve všech partajích jsou pořád bolševici, a ti dobře vědí, že bývalí političtí vězňové mohou ukázat prstem na lidi, kteří je odsuzovali, zavírali a mlátili...“
