Že jsem nerespektoval šíbry, mi budiž k dobru. Ať se mí kritici teď předvedou, vyzývá po rezignaci Zimola

Když Jiří Zimola letos v únoru na stranickém sjezdu usiloval o post předsedy, všem v sále rozdal růžové brýle. Jedny si sám nasadil. Chtěl tím ironizovat, jak vedení ČSSD vidí stranickou kondici pozitivně. Předsedou se sice nestal, ale kolegové si ho vybrali jako prvního místopředsedu.

Vydržel jím být necelých devět měsíců. A ČSSD je možná v ještě horším stavu, jejž nezakryjí ani růžové brýle. „Tady nejde o konkrétní osoby a obsazení, jde o sociální demokracii a o to, aby z českých zemí sociálně demokratické ideje nezmizely,“ varuje Zimola v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Jiří Zimola se rozhodl rezignovat na post prvního místopředsedy ČSSD

Lidovky.cz: Pane Zimolo, jak má vaše rezignace na post prvního místopředsedy pomoci ČSSD? 
Chci věřit, že tím, že jsem položil klíče od Lidového domu na stůl, přestanu být laciným terčem pro mé vnitrostranické oponenty, že se budou více soustředit na svou práci a budou moci lépe obhajovat své konkrétní výsledky, které, přiznejme si, zejména v Praze a některých statutárních městech jsou doslova tragické. Že se nebudou moct vymlouvat na to, jak Zimola s některými členy platformy Zachraňme ČSSD (vnitrostanická platforma kolem Zimoly, Michala Haška či Zdeňka Škromacha, jejímž cílem je oživení diskuse o podobě strany, často je kritická k vedení partaje, pozn. red.) štěpí stranu, názorově ji rozdělují a činí ji pro voliče nedůvěryhodnou. Tito lidé teď dostanou možnost, aby se předvedli. Budu na to čekat. Nejpozději na sjezdu začátkem března se budu ptát, jaké jsou výsledky jejich, teď už sjednocené práce.

Lidovky.cz: Čím hodláte z pozice řadového předsedy přispět k tomu, aby se strana zkonsolidovala a postavila na nohy? 
Do naší lednové konference zůstávám předsedou ČSSD v Jihočeském kraji, z této pozice spolu s dalšími kolegy z regionu můžeme říkat, jak si představujeme stranickou práci. Konečně jsem od minulého týdne i zvoleným místostarostou v Nové Bystřici. I z titulu této funkce mohu přispívat k lepšímu vnímání ČSSD a k tomu, že na malých obcích jsou lidé, kteří své práci rozumí a že jim nejde o koryta a funkce.

Lidovky.cz: Už vám někdo řekl, že jste zbabělec?
Nikdo mi to neřekl. Ale jsem připraven, že i taková hodnocení mohou přijít. Žijeme v polarizované společnosti, kde každý má na něco svůj názor a ne vždy jsou názory totožné. Za svým rozhodnutím si nicméně stojím. Nebyl to ani útěk z boje, ani zbabělost. Bylo to prostě pragmatické řešení dlouhodobě neúnosné situace.

Lidovky.cz: Narážel jsem na to, co jste prohlásil ve středu při své rezignaci. „Pokud si to někdo bude vykládat jako zbabělost, tak ať.“ A ona už se podobná vyjádření objevila. Někteří z vašich stranických kolegů prohlásili, že jste utekl z boje. Jak byste jim vysvětlil, že to tak není?
Především bych chtěl vysvětlit, že jsem tím vyřešil svůj osobní konflikt loajality. Loajality jednak k nejužšímu vedení ČSSD, jehož jsem byl součástí. Bylo tedy pro mě velmi problematické veřejně nesouhlasit s některými přijatými usneseními. Druhá loajalita je ke straně. Nežiju ve vakuu, ale po celé republice se setkávám s členy ČSSD, kteří mi říkali, že se jim nelíbí, jak vedení rozhoduje. Takže pokud někdo z mých kolegů bude můj krok označovat útěkem, doporučil bych mu, aby se nad mými důvody zamyslel a nehodnotil to takto plytce.

Jiří Zimola a Jan Hamáček.

Lidovky.cz: Jak dlouho ve vás zrálo rozhodnutí, že složíte funkci prvního místopředsedy?
Mohu se vám přiznat, že to nebyla krátkodobá záležitost. Své rozhodnutí jsem nečinil pod vlivem emocí, přemýšlel jsem o něm několik týdnů, možná dokonce několik měsíců. Nebyl jsem spokojený s tím, kam ČSSD směřuje, jak přistupuje k řešení některých aktuálních společenských témat a jak na ně reaguje. Neustále jsem měl na paměti, že tohle je potřeba změnit. Při pohledu z druhé strany jsem byl sám součástí vedení, proto jsem se aktivně snažil předkládat návrhy na změny. Proto jsem také pro někoho možná příliš tvrdě kritizoval některé kroky vedení. Ale cítil jsem, že řadoví členové, se kterými jsem mluvil, mají stejný názor jako já.

Lidovky.cz: Bylo něco, co vaše rozhodování odejít katalyzovalo? 
Vrcholem bylo jednání Ústředního výkonného výboru, který mě a některé další členy platformy Zachraňme ČSSD kritizoval za údajnou nejednotu a snažil se z nás vytvořit viníky prohraných komunálních voleb. S tím jsem samozřejmě nesouhlasil, vinu je potřeba hledat úplně jinde. Ale abych nebyl tím, kdo neustále bude širšímu vedení říkat, že by se to mělo dělat jinak, nezbylo mi, než abych z této funkce, na které jsem mimochodem nelpěl, protože jsem do ní šel proto, abych sociální demokracii změnil, odešel.

‚Nezahájím ofenzivu na post předsedy‘

Lidovky.cz: Mluvil jste o tom, že se vám nelíbil přístup ČSSD k řešení některých problémů. Co máte konkrétně na mysli? 
Zpětně už to nemá cenu hodnotit, ale řeknu vám dvě konkrétní věci. První se týkala Miroslava Pocheho coby našeho kandidáta na ministra zahraničí, s čímž jsem opakovaně nesouhlasil. V ČSSD je určitě několik dalších kandidátů, schopných vykonávat tuto funkci. Že se má slova potvrdila a že se Miroslav Poche ministrem nestal, je dnes koneckonců vidět. Druhá věc, v níž jsem se s Janem Hamáčkem a nejužším vedením ČSSD rozcházel, se týkala centrální kampaně do komunálních a senátních voleb. Nesouhlasil jsem s tématy, která jsme v kampani používali. Jasně jsem říkal, že tohle nejsou témata pro komunální volby a že naše voliče nemohou oslovit.

Lidovky.cz: Pravdou je, že jste si teď uvolnil ruce pro mnohem údernější kritiku vedení strany. Už si nebudete muset dávat tolik pozor na pusu, nemám pravdu? 
Už jsem slyšel tohle podle mě velmi zjednodušené a trochu tendenční hodnocení mé rezignace. Dovedu na to odpovědět jedině tak, že v mé rezignaci není ani stopa účelovosti. Učinil jsem to nikoliv, abych si rozvazoval ruce a jak někteří komentátoři spekulují, zahájil ofenzivu k získání předsednického křesla. Ale udělal jsem to, protože už jsem neviděl jiné východisko ze situace. Chtěl jsem udělat dobře pro ČSSD i pro sebe, protože jsem se v posledních týdnech neztotožňoval s tím, co se dělo v sociální demokracii. Nemohl jsem souhlasit s hodnocením Jana Hamáčka, že jsme se odrazili ode dna. Přišlo mi, že setrváváním v této funkci se zpronevěřuji sám sobě a tomu, co jsem za svůj politický život pro sociální demokracii dokázal.

Lidovky.cz: Mám vám tedy věřit, že teď bude Jiří Zimola poslušný a kritiku vedení si odpustí? 
Poslušnost není správný termín, já jsem se naopak vždycky cítil být poslušný. Respektuji sociálně demokratické ideje. Že jsem nerespektoval některé politické hokynáře a šíbry, kteří si vzali stranu jako rukojmí svých ambicí, to mi snad v budoucnu budiž přičteno k dobru. Jsem sociální demokrat, ve straně jsem 20 let a myslím, že jsem pro ni hodně udělal a v budoucnu mohu ještě udělat. Ale to neznamená, že budu svou loajalitu k sociální demokracii vyjadřovat tím, že budu mlčet v momentech, kdy je potřeba, aby někdo zvedl hlas. Ale současně vám říkám, že to nikdy nebudu dělat účelově a proto, abych si chtěl vytvářet pozici pro budoucí funkci.

Lidovky.cz: Už ve středu jste říkal, že nyní neuvažujete o tom, že byste v březnu příštího roku kandidoval na předsedu strany. Za jakých okolností byste o tom naopak uvažoval? 
Členové strany by se museli probrat ze současné letargie, do níž je bývalé Sobotkovo vedení dostalo. Tito lidé nebyli zvyklí na programové debaty. Scházeli se jen proto, aby si navolili vedení. Takže nastane-li někdy, a vůbec to nemusí být těch několik měsíců do našeho sjezdu, ale někdy v delší budoucnosti, situace, že se více ozvou řadoví členové, kteří na dění v sociální demokracii mají jiný pohled než současné vedení, jsem připraven se s nimi dál bavit a případně nastavit svou tvář. Protože tady nejde o konkrétní osoby a obsazení, jde o sociální demokracii a o to, aby z českých zemí sociálně demokratické ideje nezmizely.

Lidovky.cz: Teď přitom máte po vaší rezignaci ideální prostor k tomu, abyste řadové členy objížděl, získával je na svou stranu a budoval si pozici pro kandidaturu předsedy, ne? 
To je zjednodušení té argumentace. Nezlobte se, že to říkám takto otevřeně. Vy novináři, někteří komentátoři a moji oponenti mohou z mého kroku sice dedukovat tuto snahu, ale není to tak. Ano, já se nebráním jezdit po republice. Ano, uvolnil jsem si ruce, už nebudu statutární místopředseda a zbyde mi více času setkávat se s řadovými straníky.

Lidovky.cz: Jak tedy s nimi budete trávit čas? 
Budou-li mít zájem, a věřte, že už se mi ozývají z celé republiky, rád přijedu na jejich místní schůzi, sednu si s nimi v hospodě k pivu a klidně si nechám i vynadat, protože nejsem přesvědčen, že jsem bezchybný. Každopádně je potřeba s lidmi mluvit, ale ne proto, abych si získával budoucí podporu. Já za nimi chci jezdit, aby mě poznali. Aby věděli, proč říkám to, co říkám, a že třeba ne všechno, co se o mně někdy píše v novinách, je pravda.