* LN Co je vaší hlavní činností?
Funguji jako ředitel knihovnického institutu - to je jeden z útvarů Národní knihovny, který se zabývá knihovnami v České republice. Děláme různé analýzy, vzděláváme knihovníky a organizujeme různé akce. Kromě toho jsem předsedou svazu knihovníků a informačních pracovníků, což je vlastně největší profesní svaz knihovníků v České republice, a z tohoto titulu organizuji spolkový život.
* LN Česká republika má několik knihovnických prvenství. Dostali jsme například významnou cenu za digitalizaci knih. Dá se říct, že je to zapříčiněno povodněmi a strachem z nich?
To ne. Už roku 1996 jsme začali s digitalizací těch nejvzácnějších rukopisů. Od začátku jsme spolupracovali s programem UNESCO. Podařilo se nám prosadit standard pro digitalizaci, to byl velký úspěch. Národní knihovna dostala prostředky z výzkumu a vývoje a v té době jsme patřili k nejlepším na světě. Vyvrcholilo to cenou UNESCO. Dnes je situace jiná. Všechny procedury jsou známé, takže se dá digitalizovat, ale chybějí peníze. Když se soustředíte na pár vzácných rukopisů, je to relativně jednoduché, ale když se mají digitalizovat celé fondy knihoven, to jsou obrovské finanční prostředky.
* LN Není digitalizace do budoucna cestou, jak knihy skladovat? Ročně přibude v Národní knihovně kolem 17 000 knih, to je obrovské množství na uskladnění.
Do budoucna to určitě cesta je. V současné době ale existuje jenom povinný výtisk ve fyzické podobě. Už před několika lety jsme připravili návrh zákona tak, aby se vztahoval i na elektronické dokumenty nebo síťové publikace. Ministerstvo kultury na tom teprve začíná pracovat, legislativa bude nejdřív koncem příštího roku.
* LN Vidíte tedy nějaké řešení? Technika se nejspíš nezastaví.
Jde o to, až nějaká technologie bude končit, aby ten formát dokázali migrovat na další. Když budou nastavené nějaké standardy, třeba ve formátu pdf, tak potom jsem přesvědčený, že kdyby se opustilo pdf, budou existovat nástroje na převod. Ale stojí to peníze. Národní knihovna chystá projekt na digitální knihovnu. Předpokládá se, že bude digitalizovaná veškerá česká produkce od nejstarších dob do současnosti.
* LN Nedávno jsem mluvil se spisovateli. Divil jsem se, že za půjčování knih nemají odměnu. Zjistil jsem ale, že je pro ně vyhrazena určitá částka. Jak to funguje?
Ročně je vyhrazena částka asi 25 milionů korun a odvíjí se od počtu výpůjček. Shromažďujeme statistiky výpůjček, za každou je padesát halířů. To se předává správcům autorských děl. Do budoucna by to mělo fungovat tak, že z vybraného počtu knihoven se budou sbírat údaje, bude se vědět, kolikrát byla ta která kniha půjčena, udělá se žebříček a bude stanoven tarif, podle nějž se zaplatí autorům. To je model, který funguje v Británii řadu let.
* LN Jak jste se dostal do Národní knihovny?
Kdysi jsem se vyučil strojním zámečníkem, nejsem původně knihovníkem. Dodatečně jsem si udělal maturitu a po vojně jsem se rozhodl, že chci fungovat coby knihovník. Hlásil jsem se na knihovnickou fakultu, dostal jsem se až na počtvrté. Od roku 1971 jsem pracoval v Národní knihovně. Napřed jako pomocná síla ve skladišti knih. Pracoval jsem ještě v půjčovně, poté jsem se stal vedoucím oddělení studoven, dělal jsem i vedoucího oddělení služeb, vedoucího meziknihovních služeb. Poté jsem dělal šéfa veškerých služeb v Národní knihovně. Na delší dobu jsem pak skončil s knihovnictvím, protože jsem měl na starosti výstavbu depozitáře v Hostivaři. Po velké kampani na záchranu Národní knihovny se rozhodlo, že se zrekonstruuje tovární hala na depozitář. To jsem měl na starosti a postavili jsme depozitář pro čtyři miliony svazků, což je mnohem více než v Klementinu. Kromě depozitáře jsou tam velké restaurátorské dílny a digitalizuje se tam. Nějakou dobu jsem depozitáři šéfoval a od roku 1998 dělám ředitele knihovnického institutu.
* LN To je zajímavý postup. Co jste pro něj musel udělat?
Člověk se musí učit a vzdělávat. Kdybych neudělal vysokou školu, tak by ten postup takový nebyl. Pak to chce usilovat o nějaké nové věci a práci dělat dobře. Já se zpočátku bránil vedoucím pozicím. Stránka finančního profitu v kultuře není zase tak vzrušující. Platy v knihovnách jsou obecně dvacet procent pod průměrem.
* LN Takže vás zaujala ta kreativita?
Souvisí to s tím, že jsem se rozhodl tuto profesi dělat. Investuji do toho hodně, pracuji pilně. Získáte sociální kapitál, s kterým můžete aspirovat na vyšší funkci.
***
Zákulisí Víta Richtera
Pracovní den
Začínám elektronickou poštou a poté mívám jednání. V průběhu dne připravuji nebo připomínkuji různé materiály a podílím se na organizaci různých akcí. Před rozhovorem jsem například přednášel na semináři na téma nové služby elektronického dodávání dokumentu. Od prvního února se musí knihovny řídit novými pravidly. Některé parametry, především výše autorských poplatků, vyvolaly velmi negativní ohlas. Účastnilo se skoro devadesát knihovníků a diskuse byla mimořádně živá.
Kolik hodin věnujete práci?
Hodně. S jistotou mohu říci, že pracuji osm hodin, ale většinou se pracovním záležitostem věnuji více. Nikdy jsem si to ale neměřil. Často také publikuji, ale to mnohdy nevnímám vyloženě jako práci.
Co čtete?
Čtu všechno. V posledních letech čtu ale podstatně méně beletrii. Dnes spíše naučnou literaturu.
