Za definitivní vítězství sametové revoluce bývá pokládán okamžik, kdy byly odvolány jednotky Lidových milicí od Prahy a pohotovost armády v okolí metropole. To byl výraznější zlom než odstoupení už dávno směšného Miloše Jakeše z postu generálního tajemníka. Zásadní měrou k tomu přispěla generální stávka chystaná na 27. listopad. Ta ukázala, že karty ve společnosti jsou už definitivně rozdány proti KSČ a jejímu podílu na moci.
Nicméně předpokladem této stávky musela být jakási neformální legalizace těch, kterým se dříve říkalo „ztroskotanci a samozvanci“, pak disidenti a později, snad ještě pár dnů po 17. listopadu, protirežimní opozice. Pokoušet se o formální legalizaci ve chvíli, kdy ještě platil ústavní článek o vedoucí roli KSČ, nemělo valný smysl. Důležitější byla legalizace neformální, prostě nastolení poměrů, kdy stát, jeho struktury i hlásné trouby považují tyto síly už za partnery.
Máme-li takový okamžik dohledat ve zpravodajství, dostaneme se k úterý 21. listopadu, k času 16.04. Přesně v ten okamžik vydala ČTK zprávu, kde se poprvé hovoří o Občanském fóru. Právě tehdy se OF změnilo z jakési party disidentů, herců a zpovykaných studentů v neformálně registrovanou součást politického zápasu a uznávanou sílu.
Potom už mohl komunistický premiér Adamec jednat se zástupci veřejnosti, tedy i s antikomunistou Janem Rumlem coby reprezentantem iniciativního sdružení Občanské fórum. To už zní jinak než disident, ne?
