Odstoupení ministra životního prostředí nepochybně ukazuje na velkou moc ČEZ, ale hlavně na to, co mu ji umožňuje.
Ministr a ekologisté chtějí, aby ČEZ při rekonstrukci elektrárny Prunéřov zvýšil účinnost ne z 32 procent na 40, ale ještě o dvě procenta víc. Velí tak tzv. princip nejlepší dostupné technologie (BAT). Je to princip z říše fantazie. Evropská směrnice IPPC, v níž je zakotven, dokonce ve své platné verzi přešla od principu „BAT nezpůsobující přemrštěné náklady“ k „čistému BAT“ – náklady pro tvůrce takových norem nehrají roli, jejich fantazie (stejně jako jejich platy) není nijak omezována ekonomickými fakty. Rok trvající proces EIA, stejně jako norská expertiza, se zabýval pouze environmentálními úvahami. Normální člověk se zodpovědností, který se ve svém životě nemůže řídit „čistým BAT“, by potřeboval vědět, kolik by ta dvě procenta účinnosti navíc stála. A jen tak mimochodem by ho napadlo se zeptat, jaká firma je na které technologii zainteresovaná, neboť by z toho mohly vyplynout zajímavé souvislosti.
Ale to nevíme. Ministerstvo to po ČEZ chtělo, ten to odmítá říct a prochází mu to. Většina novinářů si toho nevšímá, čímž jistě odrážejí poptávku. To je, s prominutím, jako když blondýna kupuje auto. Není divu, že si ČEZ se společností takto neschopnou kvalifikovaného rozhodování cvičí, jak chce.
Místo toho máme šmírácká předvolební politická dramata na způsob rezignace ministra Dusíka. Když mu ani norská expertiza nepřinesla vysvobození, tak použil nejlepší dostupnou českou politickou technologii a chtěl rozhodnutí odložit (protože ministry máme přece od toho, aby nerozhodovali). To se nemohl aspoň nechat Fischerem odvolat, když už chtěl být mučedníkem?
Čtěte „Elektrárna uprostřed...“ na straně 13
