Miloš Zeman se rád vidí jako český Donald Trump. Dokonce se tak označil v dopise, jímž amerického prezidenta před dvěma lety neúspěšně zval na návštěvu Prahy. Do jednoho z nejmocnějších mužů planety má sice z pouze desetimilionového Česka pořádně daleko, snaží se mu však vyrovnat alespoň pozicí, jakou si buduje v rámci domácí politiky.
Podle odborníků, které LN oslovily, se Zeman vytrvale pokouší posunout Českou republiku blíže k prezidentskému systému, jehož vzorem jsou Spojené státy. Důkazem je jeho vměšování se do tvorby vlády, již se značnými obtížemi sestavuje premiér a předseda hnutí ANO Andrej Babiš.
„Toto období vejde do ústavních dějin této země jako doba rozpadu parlamentního ústavního režimu, v němž se prezident i premiér měli pohybovat,“ říká odborník na filozofii práva Jiří Přibáň.
Brutální pokus
Profesor z univerzity ve velšském Cardiffu upozorňuje, že na posilování svého vlivu na úkor ostatních politiků začal Zeman pracovat už mnohem dříve, už krátce po startu svého prvního období na Pražském hradě.
„Brutální byl již jeho konfrontační pokus prosadit důvěru v Poslanecké sněmovně pro Rusnokovu vládu,“ říká Přibáň.
Úřednické vládě v čele s ekonomem Jiřím Rusnokem se někdy přezdívalo „Zemanova“. Prezident si její vznik prosadil a nominoval do ní své lidi. Blízko k hlavě státu má dlouhodobě i její tehdejší premiér, jejž prezident později jmenoval guvernérem České národní banky. Svými zásahy do tvorby současného Babišova kabinetu pak Zeman podle Přibáně navazuje právě na rok 2013, kdy dočasná „vláda odborníků“ na jeho popud vznikla.
Jak moc dokáže Zeman posílit, bude záležet na Andreji Babišovi. Premiér je tím, kdo může hlavě státu nastavit hranice, v nichž se bude pohybovat. Jde ale o to, zda se předseda hnutí ANO dokáže proti Hradu vymezit.
To je zvláště důležité nyní. Babiš se pokouší sestavit koalici s ČSSD a podporou komunistů. Vše ale drhne na požadavku oranžových, kteří by na ministerstvu zahraničí nejraději viděli svého vlivného europoslance Miroslava Pocheho. Zeman ho však odmítá jmenovat a dává najevo, že ze svého požadavku neustoupí.
Babiš tak má možnost buď vyhovět ČSSD, Pocheho do vlády jmenovat a riskovat přímý střet s prezidentem, nebo poslechnout přání Hradu a tím se hned na počátku dostat do sporu s koaličními partnery.
Je na Babišovi, jaký prostor Zemanovi poskytne. „Pokud by si nechal diktovat, kdo bude v jeho vládě, role prezidenta by se posílila oproti tomu, jak je v ústavě myšlena,“ říká ústavní právník Jan Wintr z Právnické fakulty Univerzity Karlovy.
Záleží na vyjednávání
Designovaný premiér už dopředu řekl, že se do války s Hradem nepustí. Otevírá se tak pole pro Zemana. Ústavní právník Jan Kysela to vidí jako chybu. „Mocichtivému prezidentovi nedokáže institucionální okolí čelit, protože je vnitřně rozloženo rozpornými zájmy. Nikomu, kdo není ochoten bojovat za svá práva, kompetence a celkové nastavení systému vládnutí, ústava nepomůže,“ říká.
Od sametové revoluce dosud platilo, že prezidenti jmenovali člena vlády, kterého jim premiér navrhl, i když k němu měli vážné výhrady. V minulém období se tak zachoval i Zeman. Proti Bohuslavem Sobotkou navrženému Jiřímu Dienstbierovi sice nešetřil slovní municí, nakonec ho ale do Strakovy akademie vpustil.
Podle Wintra proto ještě existuje možnost, že Babiš hlavu státu přemluví během vzájemných schůzek. „Je to pokaždé věc politického vyjednávání. Zatím to vždycky bylo tak, že pokud premiér na svém návrhu na jmenování nějakého ministra trval, prezident ho jmenoval,“ připomíná.
Zeman je sice predátor na politickém lovišti, není ale neporazitelný. Včera byl nucen stáhnout kasační stížnost kvůli sporu o nejmenování fyzika Ivana Ošťádala a kunsthistorika Jiřího Fajta profesory. Prezident jim před třemi lety nepodepsal jmenovací dekrety. Žalovali ho za to a soud Zemanovo rozhodnutí zrušil.
Hrad proto podal kasační stížnost. Po Nejvyšším správním soudu pak chtěl, aby stížnosti přiznal odkladný účinek. NSS mu nevyhověl a celé řízení tak zastavil. Předchozím verdiktem soudu se tak už nebude zabývat.
