Masakry byly výsledkem mnoha okolností. V jejich pozadí stál ale vstup Turecka do první světové války v říjnu 1914 na straně německorakouského bloku. Počátek války zastihl západní oblast historické Arménie pod osmanskou říší, východní část, dříve perská, byla připojena k Rusku.
Hned první měsíce války Turecko utrpělo krutou porážku od Ruska a odpovědnost za neúspěch byla svalena na Armény. Součástí ruských legií byly totiž i arménské oddíly, ty však většinou pocházely z Ruskem ovládané části Arménie.
Systematický plán na vyhlazení Arménů se začal naplňovat počátkem roku 1915, kdy byli arménští vojáci sloužící v turecké armádě odzbrojeni a zlikvidováni. Poté přišla na řadu arménská elita. V dubnu 1915 bylo zavražděno několik stovek intelektuálů a obchodníků v tehdejší metropoli říše Cařihradu (dnes Istanbul). Na jaře 1915 byl potom vydán rozkaz o „přesídlení“ arménské menšiny do pouštních oblastí Mezopotámie a Sýrie. Při odchodu z vesnic byli muži často odvedeni stranou a zabiti, ostatní se pak vydali na strastiplnou cestu do sběrných táborů, kterou málokdo přežil. Zachránit se stačilo zhruba 600 tisíc Arménů, a to nejčastěji útěkem do Ruska.
