Pondělí 25. října 2021, svátek má Beáta
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Zeměpis a dějepis

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Nevím, jestli mají Tatry nějakého strážného ducha, jakého mají Krkonoše v Krakonošovi, ale pokud ano, rozhodně mi není nakloněn. Mohl by se tady na polské straně jmenovat třeba Wielki Taternik - „taternik“ je totiž polsky „horolezec“, což ukazuje, jak si Poláci Tater považují. Tahle úvaha asi zmíněného ducha nějak naštvala, protože když jsem včera po mnohahodinové cestě vystoupila z vlaku v Zakopaném, hustě, prudce a vytrvale lilo. A byl to hodně studený déšť, jistě studenější než sedm stupňů, které ukazoval teploměr. Z chystané procházky po horách tedy nebylo nic a krásné vyhlídky, o kterých jsem chtěla psát, zakrývaly husté a zlověstné mraky. Chladno bylo i v hotelu a jediné místo, které mi připadalo poměrně bezpečné a příjemné, bylo v posteli pod peřinou. Nebo - jak mi poradil jeden praktický skřítek -ve vaně s teplou vodou, ale tam se nedá číst.

Rozhodla jsem se totiž, když už to tak dopadlo, že se budu zabývat tím, co mám skoro nejradši - nedávnou minulostí. Dělala jsem to i ostatně celé ohavně deštivě studené odpoledne, kdy jsem si povídala s přáteli o polské Solidaritě.

Knížka, kterou jsem si vzala na cestu a naivně si myslela, že ji budu číst jen ve vlaku, se zabývá minulostí o kus starší, než do jaké patří polská Solidarita a období, jež jí předcházelo. Jmenuje se „Vraťte nám vlasy!“, napsali ji Petr Blažek a Filip Pospíšil, a vydalo ji nakladatelství Academia. Napsali ji neúmyslně ovšem také jiní, třeba náčelník správy VB pplk. Bouda („Veřejnost s opatřením ÚV KSČ souhlasí.“), náčelník správy VB pplk. Zálešák (ten píše o osobách, „které se sice trestné činnosti nedopustily, ale jejichž zevnějšek je přímo odpuzující, takže vyvolává pohoršení“), náčelník městské správy VB pplk. Ticháček („mnozí vlasatci dobrovolně navštěvují provozovny Hygie a značný počet se jich nechal ostříhat“) a další někdejší potentáti. Je to kniha o prvních máničkách, vlasatcích a hippies v komunistickém Československu a vedle rozsáhlé úvodní studie obsahuje přes tři sta stránek textových i obrazových dokumentů. V pokoji bylo ticho, v posteli pod peřinou teploučko a čtení bylo příjemné. Absurdní, kruté a dnes už směšné dokumenty ve své době, tedy před více než čtyřiceti lety, moc k smíchu nebyly. Určitě ne těm, kterých se týkaly. Klučičí dlouhé vlasy bývaly tehdy symbolem vzdoru - ani ne snad proti režimu (i když také), jako spíš proti uniformitě. Označovaly přihlášení se ke světovému společenství milovníků rockové hudby, ale i docela běžnou touhu po odlišnosti, svébytnosti a vlastně identitě. Něco takového pochopitelně nemohlo v komunistickém Československu projít bez pozornosti. Tak vy byste si chtěli myslet - a dokonce snad i žít - po svém?! To by tak hrálo! Jenže v roce 1966 už Praha přes všechny snahy nevypadala tak šedivě a uniformně jako v padesátých letech a dlouhovlasí kluci na schodech Národního muzea tvořili významný kamínek pestřejší mozaiky. Ještě po více než padesáti letech se při vzpomínce na ně usmívám. Sladká svoboda!

Autor:

Syndrom Petra Pana. Proč někteří muži nikdy nedospějí a žijí jako paraziti

Premium V každém chlapovi zůstává kousek kluka, ale musí to být právě jen ten kousek. Pokud muž nechce vyrůst a převzít...

Čína má Evropu v hrsti, za pár týdnů dojde hořčík. Auto bez něj nevyrobíte

Premium Vše nasvědčuje, že současná čipová krize v automobilovém průmyslu je jen zahřívacím kolem před tím, co se na Evropu...

Váš syn bude žít jen pár týdnů. Zpověď matky zesnulého hokejisty Buchtely

Premium Přežít své dítě. Pro každého rodiče ta nejhorší představa. Teprve dvacetiletý hokejista Ondřej Buchtela zemřel loni v...

Koupání je legrace. Zvlášť, když voda šumí, bublá a je barevná
Koupání je legrace. Zvlášť, když voda šumí, bublá a je barevná

Večerní hygiena je důležitá. A co teprve u dětí, které přes den nemyslí na to, že se nemají umazat. Jak zařídit, aby se děti do vany těšily a vy...